Isaac Newton se narodil ve Woolsthorpu v Anglii, o vánocích roku 1642, téhož roku, kdy zemřel Galileo Gallilei. Narodil se několik měsíců po smrti svého otce. Jako dítě projevoval značné schopnosti pro mechaniku a měl velice šikovné ruce. I když byl bystrý, ve škole nedával pozor a ani příliš neupoutával pozornost. Ještě školu nedochodil, a matka ho do ní přestala posílat. Doufala, že se z něj stane úspěšný farmář. Naštěstí byla přesvědčena, že jeho hlavní talent spočívá v něčem jiném. V osmnácti vstoupil na půdu Cambridgeské univerzity. Tam rychle vstřebal všechno, co tehdy skýtala věda a matematika, a záhy se pustil do vlastního samostatného výzkumu. Ve věku jedenadvaceti až sedmadvaceti let položil základy vědeckých teorií, které posléze způsobily ve světě převrat.

Polovina sedmnáctého století bylo období horečného rozvoje vědy. Vynález dalekohledu znamenal revoluci v celém studiu astronomie. Anglický filozof Francis Bacon a francouzský filozof René Descartes podnítili vědce v Evropě, aby přestali spoléhat na autoritu Aristotela, experimentovali a pozorovali svět vlastníma očima. To, co Bacon a Descartes “kázali”, velký Galileo praktikoval. Jeho astronomická pozorování za použití nově vynalezeního dalekohledu vnesla revoluci do studia astronomie a jeho mechanické pokusy byly základem toho, co je dnes známo jako Newtonův první zákon setrvačnosti.

I když Koperník a Galileo odstranili některé mylné představy staré vědy a přispěli k lepšímu pochopení světa, a přispěli k lepšímu pochopení světa, nebyly formulovány zásady, které by tuto sbírku zdánlivě nesouvisejících faktů povýšily na vědeckou teorii, s jejíž pomocí by se daly činit vědecké předpovědi. Tuto jednotnou teorii předložil Isaac Newton a moderní vědě udal takový směr vývoje, jaký od té doby zaujímá pořád.

Newton se vždycky zdráhal zveřejňovat své výsledky, a ačkoliv formuloval základní myšlenky spojené s většinou svě práce do roku 1669, mnoho jeho teorií bylo zveřejněno až mnohem později. Jeho prvním objevem ke zveřejnění byla průkopnická práce o podstatě světla. V sérii pečlivých pokusů Newton objevil, že obyčejné světlo je směsicí všech barev duhy. Také učinil pečlivý rozbor důsledků zákonů odrazu a lomu světla. Na základě těchto zákonů v roce 1668 zkonstruoval a postavil první zrcadlový hvězdářský teleskop, tj. takový typ dalekohledu, který se používá ve většině současných astronomických observatoří. Tyto objevy, spolu s výsledky mnoha dalších optických experimentů, které prováděl, předložil Britské královské společnosti v dvaceti devíti letech.

Už jen úspěchy v optice by by dozajista byly významné, a přitom jsou podstatně méně významné než ty, kterých dosáhl v matematice a mechanice. Jeho hlavním matematickým přínosem bylo vyvinutí integrálního počtu, na kerý přišel patrně ve třiadvaceti nebo čtyřiadvaceti letech. Tento objev, nejdůležitější v moderní matematice, není pouhý základ, z něhož vznikla velká část moderní matematické teorie, ale také nástroj, bez něhož nebyla možná převážná část podstatného pokroku v moderní vědě. I kdyby Newton nebyl udělal nic jiného, vyvinutí integrálního počtu samo o sobě by bylo jistě velice důležité.

Jeho nejdůležitější vynálezy však spadají do oboru mechaniky, která se zabývá pohybem hmoty. Galileo objevil první zákon pohybu. Ten objasňuje, jak se předměty pohybují, pokud nejsou podřízeny žádným vnějším silám. V praxi jsou však vnějším silám podřízeny všechny předměty. A právě pohyb předmětů za těchto okolností je nejdůležitější otázka v mechanice. Tento problém Newton vyřešil ve svém proslulém druhém zákonu dynamiky - zákonu zrychlení síly. K prvním dvěma zákonům Newton přidal slavný třetí zákon dynamiky – zákon akce a reakce, a svůj nejslavnější vědecký zákon – zákon o přitažlivosti zemské (gravitační zákon). Soubor těchto čtyř zákonů, braný v celku, tvoří jednotnou soustavu, jejímž prostřednictvím se dají zkoumat prakticky všechny makroskopické mechanické soustavy od kývání kyvadla až po pohyb planet na oběžných drahách kolem Slunce a také předvídat jejich chování. Newton tyto zákony mechaniky pouze nekonstatoval, ale sám pomocí matematických nástrojů integrálního počtu ukázal, jak by se tyto základní zákony daly využít k řešení skutečných problémů.

Newtonovy zákony se uplatňují v mimořádně širokém spektru vědeckých a technických problémů. Za jeho života se uplatňování jeho zákonů nejzajímavěji promítlo v oboru astronomie. I na tomto poli Newton razil cestu. V roce 1687 uveřejnil své velké dílo Philosophiae naturalis principia mathematica – Matematické zásady filosofie přírody. V něm uveřejnil svůj gravitační zákon a zákony dynamiky o pohybu a rovnováze těles a hmotných bodů. Ukázal, jak se pomocí těchto zákonů dá předvídat pohyb planet kolem Slunce. Jednou velkolepou ranou tam vyřešil zásadní problém dynamické astronomie – tj. problém přesného předvídání polohy a pohybu hvězd a planet. Z tohoto důvodu je Newton často považován za největšího ze všech astonomů.

Hodnocení Newtonova vědeckého významu je velmi vysoké. Podíváme-li se do rejstříku encyklopedie vědy, nalezneme tam víc odkazů na Newtona než na jakéhokoli jiného vědce (možná dvojnásobek nebo trojnásobek). Dále bychom měli brát v úvahu, co o Newtonovi řekli jiní velcí vědci. Gottfried Wilhelm Leibnitz, který vůbec nebyl jeho přítelem a dokonce spolu měli hořký spor, napsal: “Vezmeme-li matematiku od počátku světa po dobu, kdy žil Newton, prim hraje on .” Velký francouzský vědec Pierre Simon markýz de Laplace napsal: “Principia vyniká nade všechny produkty lidského génia.” Joseph de Lagrange často tvrdil, že Newton je největší génius, jaký kdy žil, a Ernst Mach v roce 1901 napsal: “Všechno, čeho se dosáhlo v matematice od jeho dnů, je deduktivní, formální a matematický vývoj mechaniky na základě Newtonových zákonů.” Jádrem Newtonových velkých úspěchů je asi toto: poznal, že věda je mišmaš izolovaných faktů a zákonů, schopný popsat některé jevy, ale jenom málo jich předvídat. Zanechal nám jednotnou soustavu zákonů, které byly schopny aplikace v nezměrné škále fyzikálních jevů a od nichž se daly odvodit přesné předpovědi.

V posledních čtyřech stoletích doznal každodenní život většiny lidských bytostí mnohdy až neuvěřitelných změn, umožněných moderní vědou. Jinak se oblékáme, jíme odlišná jídla, máme odlišná zaměstnání a volný čas trávíme podstatně jinak než lidé v roce 1600. Vědecké objevy nepřinesly pouze revoluci v technice a ekonomii, ale zcela změnily politiku, náboženské myšlení, umění a filozofii. Jenom málokterou lidskou činnost ponechala tato vědecká revoluce nezměněnou. Newton nebyl pouze nejaktivnější, ale také nejvlivnější osobnost ve vývoji vědecké teorie, a tak si plně zasluhuje hodnocení jako jeden z vůbec nejvýznamnějších osobností lidské historie.

Newton zamřel v roce 1727 a byl pochován ve Westminsterském opatství – jako první vědec, jemuž se této pocty dostalo.