zpátky



Milý posluchači,

přijmi prosím vlídně tento pořad a potěš se s ním (lze se s ním těšit česky, švédsky, anglicky i německy). Chcete-li se, po poslechu celého pro­gramu, potěšit i s hudbou, pak ji zde také najdete k poslechu.

Na třicetileté válce toho moc k potěšení nebylo; to je pravda. A když si člověk uvědomí, jak probíhala, o co všecko v ní šlo a hlavně o co v ní pak už vůbec nešlo, tak je třeba opravdu značný časový odstup, aby se o ní vůbec mohlo mluvit, kreslit, ba i psát noty.

Vznešeně řešeno, hudba má vystihovat ducha. Duchem války je ov­šem krást, takže autor hudby se rozhodl postupovat nejinak. Melodie, kterou možná neznáte, je zlidovělá švédská „Värmland du sköna“, něco jako naše „Švédy krásné, Švédy mé“, a taky je to znělka švédského zahra­ničního vysílání. Tady symbolizuje Švédsko, a to v nejrůznějších obmě­nách. Do ní se hned po začátku vlévá naše smeta­nová Vltava. Ale pořadě:

Pražská defenestrace, kterou vše začalo, je podložena Chopino­vou Revoluční spolu s mírně nezvyklou melodií, nejprve z Vltavy, pak Moravo – Moravo, ba i Zachovej nám, Hospodine. Tou je ale – coby cí­sařskou hymnou – udušena, a to až do Beethovenova smuteční­ho pocho­du. Nepomůže ani dán­ský výboj za zvuků Schumannovy Severské písně (s akronymem na jméno Gade), až teprve Gustav Adolf, král švédský, se rozhodne vložit svůj meč na příslušnou misku vah osudu, jsa podmalován švédským Värmlandem, tento­krát coby řízným polnice hlasem se střídá­ním taktu 5/4 – 5/4 – 3/4 – 6/8. Čtyři akordy Smetanova Vyšehradu ohlásí ukončení války – dočasné, jak naznačují následující čtyři akordy v moll. Melodie Tří tamborů nám prozradí otevřený vstup Francie na válečnou scénu. Čechy krásné, Čechy mé tklí zprvu v dur, záhy jim však nezbyde než lkát v moll a pojit se se švédským Värmlandem, tentokrát pochodo­vým. Brzy jsou vystřídány Moravou – Moravou, nad níž se na začátku hvízdá pově­domý Värmland. Je pravda, že krásný hrad Sovinec neleží zrovna Tam u Královýho Hradce, ale přesto český posluchač nezaváhá, co ho čeká. A taky jo: kanonýr Jabůrek se předvádí na scéně. Poté autor hud­by kradl až i sám u sebe, totiž odhodlaný Verbuňk, za jehož doznívání se stockholmské museum plní ukořistěnými rakouskými prapory. Poně­kud pizzicato hraný a činely podmalovaný Värmland, pro změnu v původním třídobém rytmu, pokračuje odlehčenou zvonkohrou při odchodu vojsk na Slezsko. Pro jezdecká extempore dodal Schumann svého Divokého jezd­ce. Tvrdý střet formací císařských a švédských u Třebele zobrazuje bojově po­chodové střídání Zachovej nám Hospodi­ne a Värmlandu, pročesávané kartáči, šrapnely a střelbou pěchotních zbraní na neustálého stoupání (me­lodie i napě­tí). Nad (pro změnu pů­vodní) mírovou improvizací Osnabrüc­kou se pak vzná­ší povědomý polnice hlas, který, jak obvykle v historii, spolu s bubínky pře­hluší a vytěsní nějaká ta mírová jednání. Jízda si opět přijde na své se Schu­man­novým Divokým jezdcem. Nebudu dál prozrazo­vat, co se za lehce ryt­micky zkarikované Beethovenovy sonáty Měsíční noci (s Värmlandskou me­lodií) odehrává v půl třetí ráno Na Bílé hoře, kde Pec nám spadla, spolu s po­bořenými hradbami. Nastává chvíle autorského lkaní nad obsazením půlky Prahy. Naštěstí Smetanova Vltava pomůže má­lo oblečenému Colore­dovi k útěku přes řeku a k formaci odporu. Vltava je za současně znějí­cího Värmlandu svědkem štěbeta­vých krádeží a mizení majetku. Reminis­cence na Ktož sú Boží bojov­níci vyznívá nadarmo po důkladné rekatolizaci, připome­nuté melodií hymny Zachovej nám, Hospo­dine, k nevoli Jana Amose; princi­piální problémy emigrace při hodnocení politické situace doma se pro­jevují ve vší tvrdosti. Pražáci si až teď (a ni­koli při bitvě na Bílé Hoře!) hrají na har­moniku svou My Prahu nedáme, a Gaudeamus igitur vyprovází stu­denty i měštěníny k boji. Trombonový Värmland se ovšem znovu hlásí: změní se v polnici a bubny. Dobytí Tábo­ra se v hudbě hlásí opět chorálem Božích bojovníků a zákona jeho. Wit­tenberg a příchod dal­ších švédských armád ku Praze je doprovázen jako obvykle Värmlan­dem, byť pro Švédy těžko pozna­telným: je to tentokrát jen rytmická formace „polnicové verze“ v bubínkách. Než všeho do času, v Münsteru byla konečně podepsána mírová dohoda pod­barvená nej­prve volnou improvizací, poté zvláště tklivou Vltavou, až nakonec nade vším vítězí Beethovenova Óda na radost, do níž se rádi vpletou fran­couzští Tři tamboři, rakouské Zachovej nám Hospodine i švédský Värmland (původ­ní). S Värmlandem se pak kontrapunktuje Vltava, aby obě melodie byly vystřídány císařskou hymnou, a vše se – jako Smetanova Vltava na konci – rozplývá ve znělce Vyšehradu. (Na roz­díl od Smetanova pojetí se sem přivinou navíc i Čechy krásné, i švéd­ský Värmland.) Na závěr, při titul­kách, jen člověk žasne, jak Beetho­venova panevropská Óda na radost do­káže podi­vuhodně zvládnout a strávit postupně Zachovej nám, Hospodine, Marseillai­su, Vyšehrad (na dominantě), ba dokonce i původní tříčtvrteční švédský Vär­mland (Óda přitom zůstává čtyřčtvrteční!), ano i Moravu, Moravu. Tři řízné akordy znělky naší firmy (Charles Multimedia Education) pak jen udělají ko­nečnou tečku za celou historií.

Kéž Vás toto všecko na syntezátoru Yamaha PSR 1100 zhnětené, spolu s výbornou grafickou prací laboratoře KofrLab sešité, potěší tak, jak to potě­šilo nás, když jsme to dělali!

zpátky