Celá čísla v počítači

V současné době je standardem používat k uložení celého čísla 32 bitů. Protože je to docela dlouhé dvojkové číslo, použijeme pro následující příklad pouze čtyři bity.

Ilustrace

Do čtyřech bitů lze uložit následujících 16 kombinací 0 a 1:
 

3210   hex    unsigned     signed
----    -     --------     ------ 
0000    0        0            0  
0001    1        1            1
0010    2        2            2    
0011    3        3            3
0100    4        4            4    
0101    5        5            5
0110    6        6            6    
0111    7        7            7
1000    8        8           -8     
1001    9        9           -7 
1010    A       10           -6  
1011    B       11           -5  
1100    C       12           -4  
1101    D       13           -3      
1110    E       14           -2  
1111    F       15           -1

Když potřebujeme do 4-bitového čísla uložit číslo s významem celého čísla se znaménkem máme několik možností. V posledním slupci tabulky je uveden dnes nejrozšířenější způsob - reprezentace celého čísla se znaménkem pomocí tzv. dvojkového doplňku. Je to technologicky nejméně nákladný způsob jak obvody  počítače naučit pracovat zárověň s čísly se znaménkem i bez znaménka. To proto, že stroj nemusí rozlišovat, zda sčítá či odčítá číslo se znaménkem nebo bez:
Operace  1010+0010 = 1100 má podle okolností buď význam
                  10 +   2    =   12    a nebo
                  -6 +   2    =   -4.

Protože pomocí 4 bitů můžeme reprezentovat čísla 0..15 resp -8..7 vedou některé operace k tzv. přetečení.

Pro čísla bez znaménka je to např. operace 15+15, jejíž výsledek neleží v intervalu 0..15.
Pokud se natuto operaci díváme z pohledu operací se znaménkem, je vše O.K., neboť (-2)+(-2)=-4.

Pro čísla se znaménkem je nedovolená např. operace 4+4=8, neboť jako horní mez rozsahu čtyřbitových oznaménovaných čísel je 7. Z hlediska čísel bez naménka je to ovšem operace dovolená.

Pro nás znamená typ integer 32 bitové číslo se znaménkem povolující uložení celého čísla v rozsahu  –2 147 483 648  ..  2 147 483 647.
V případě, že nějaká oprace, např. v příkazu k:=i*j vede k přetečení, není obvykle spuštěn žádný poplach a program se posléze chová podivně bez zjevných příčin, protože výsledek přiřazovacího příkazu je jiný, než zamýšlený. Je ale možné donutit program, aby si tato možná přetečení ohlídal, stráví se tím nějaký čas navíc, ale ušetří to čas při hledání problémů. Až se budeme zabývat laděním programů bude zapnutí kontroly na přetečení jedním z bodů v návodu.
 

Ve vyjímečných případech budeme potřebovat vědět, že jsou k dispozici i jiné celočíselné typy:

Identif.Typu      Rozsah         Formát uložení
-----------------------------------------------
Shortint        –128..127        signed 8-bit
Smallint      –32768..32767      signed 16-bit
Longint  –2147483648..2147483647 signed 32-bit
Int64          –2^63..2^63–1     signed 64-bit
Byte               0..255        unsigned 8-bit
Word               0..65535      unsigned 16-bit
Longword           0..4294967295 unsigned 32-bit

Jak vidíme, typ Integer je v současné době totožný s typem Longint. Je pravděpodobné, že během několika let bude typ Integer odpovídat 64-bitovému číslu a neměli bychom spoléhat na to, že proměnné typu Integer jsou ukládány jako zrovna jako 32-bitové. Abychom však nemuseli hlídat každý součin 200*200 (nevejde se do SmallInt), budeme předpokládat, že těch bitů je nejméně 32, takže pozor na přetečení si budeme muset dávat až u součinů jako je 50000*50000.

S výjimkou typu Int64 obecně neplatí, že operace s kratším formátem je rychlejší, takže důvody pro použití kratšího formátu čísla musí být v algoritmu samém, ne jeho optimalizaci. Jednou z výjimek je úspora paměti při uložení miliónů a miliónů celých čísel v poli (viz dále), převážným důvodem ale bude respektování formátu vstupních dat: např. komponenty RGB v bitmapě jsou typu Byte, zvuk v audiosouboru na kompaktním disku je zase posloupnost dvojic (L,R) oznaménkovaných 16-bitových čísel ( typ SmallInt ).