Deklarace typu

Následující řádek deklaruje typ int a to jako integer.

type int = integer;

tím získáme možost ušetřit si trochu psaní. Můžeme ale také napsat

type integer = int64

a naučit náš program počítat místo do 2 147 483 647 až do 9 223 372 036 854 775 807. Tím že takto počínaje touto deklarací zastíníme původní význam identifikátoru si ovšem můžeme přidělat řadu starostí, takže jde o trik nevhodný pro seriózní práci.

Je zřejmé, že takto bychom se daleko nedostali, pouze bychom mohli nazývat star=é věci novým jménem. Pascal přináší řadu dalších způsobů, jak zkonstruovat nový typ.

Typ Interval

Nejjednodušší možností je prohlásit, že proměnná smí nabývat pouze hodnot z jistého intervalu ordinálního typu:

type tCisloPoslance = 1..200;
     tMalePismeno   = 'a'..'z';
     tRocnikZS      = 1..9;

var  PredsedaPK : tCisloPoslance;
     Vychodil   : tRocnikZS;

Takto máme možnost přenechat komilátoru starost o to, aby nám nehlasovalo příliš mnoho poslanců nebo zda vyplnili správně svoji povinnou školní docházku. Prostřednictvím chybových hlášení při kompilaci či běhu se tak můžeme dozvědět o nesrovnalostech.

Uvidíme později, že daleko nejdůležitějším užitím typu interval je určení mezí polí, které chápe Pascal jako zobrazení z intervalu do množiny dané typem prvku pole.

Výčtový typ

Je jakýmsi zobecněním typu interval, kde si můžeme prvky sami pojemnovat a nejde jen o podmnožinu výchozího typu.

type Fukce = (Radovy, ClenVyboru, PredsedaKlubu);

deklaruje nejen nový typ ale též nové hodnoty v podobě identifikátorů. Kormě funkce ord, která nám dává
ord(Radovy) = 0, atd... máme opět k disposici také succ a pred, takze plati
succ(Radovy) = pred(PredsedaKlubu)
Pro počítač je tahle deklarace podobná svým významem následující

const Radovy = 0;
      ClenVyboru = 1;
      PredsedaKlubu = 2;
type  Funkce = Radovy..PresedaKlubu;

ovšem jde o izolovaný ty a nemůžeme do proměnné výčtového typu přiřadit celé číslo. To zvyšuje bepečí při psaní programu.

Pozor identifikátory prvků výčtového typu nám moho něco zastínit, nebo vést ke kolizi, takže i zde musíme dávat pozor při volbě jmen. Situace je velmi podobná té při deklaraci const ClenVyboru = 1;

Někdy má smysl "Maďarská notace":

type tFukce = (eRadovy, eClenVyboru, ePredsedaKlubu);

Zde je jiný příklad:

type tKarty = (
    ZelenaSedma,  ZaludovaSedma,    KulovaSedma,    SrdcovaSedma,
     ZelenaOsma,   ZaludovaOsma,     KulovaOsma,     SrdcovaOsma,
  ZelenaDevitka, ZaludovaDevitka,  KulovaDevitka, SrdcovaDevitka,
  ZelenaDesitka, ZaludovaDesitka,  KulovaDesitka, SrdcovaDesitka,
   ZelenySpodek, ZaludovySpodek,   KulovySpodek,   SrdcovySpodek,
   ZelenySvrsek, ZaludovySvrsek,   KulovySvrsek,   SrdcovySvrsek,
     ZelenyKral,   ZaludovyKral,     KulovyKral,     SrdcovyKral,
      ZeleneEso,    ZaludoveEso,      KuloveEso,      SrdcoveEso
              );

type tSedmy = ZelenaSedma..SrdcovaSedma;
     tOsmy  = ZelenaOsma..SrdcovaOsma;
     {...}

var  SedmaKDalsimuPouziti : tSedmy;
     LibovolnaKarta    : tKarty;

begin
  LibovolnaKarta := ZaludovyKral;
  SedmaKDalsimuPouziti := SrdcovaOsma; //[Error] pokus.dpr(28): Constant expression violates subrange bounds
...
  LibovolnaKarta := ZaludovyKral;
  SedmaKDalsimuPouziti := LibovolnaKarta;

  writeln( ord(SedmaKDalsimuPouziti)); // Writeln neumi vypsat vyraz vyctoveho typu 
  readln;
end.