V romantické době konce 18. a počátku 19. století se na několika místech Evropy objevily snahy časově posunout do nejvzdálenější historie svědectví o vzdělanosti jednotlivých národů. Nejžádanějším důkazem byly nálezy písemných památek svědčící o vyspělosti národního jazyka. Kde takové památky chyběly, byly mnohdy vyráběny podvrhy. Vzpomeňme např. na tzv. Ossianovy zpěvy, které údajně pocházely z 2. stol. po Kr., ve skutečnosti je však napsal mladý skotský básník James Macpherson a vydal v r. 1760... Také v českých zemích započal zápas o obrození národa, jehož identitu nebezpečně ohrozila nesvoboda a germanizace a jehož jinak imponující středověká historie se zvolna zapomínala.

Skupina mladých vlastenců tehdy postupně "objevila" několik pergamenů s rukopisy hlásícími se od 10. do 14. věku, jejichž text opěvoval starodávnou českou velikost a hrdinství. Největší význam měly dvě památky nazvané podle míst nálezů: Rukopis zelenohorský (ze zámku Zelená Hora u Nepomuku), hlásící se do 10. století, - a Rukopis královédvorský (objevený ve Dvoře Králové), hlásící se do 14. stol. ... Za čas vznikly pochybnosti o jejich pravosti, a to zejména z hlediska jazykového, literárně historického, historického, paleografického a i věcného. Aby se zjednalo jasno, byly v letech 1886-1887 provedeny exaktní technické zkoušky chemickým průzkumem. Překvapivý závěr stanovil proti výše uvedeným vědám, že rukopisy se chovají jako pravé středověké památky. Tento závěr byl později (1935) potvrzen význačnými chemiky kontrolou metody, avšak už bez nově provedených zkoušek.

Aby tento rozpor byl objasněn, navrhl spisovatel - literární historik Miroslav Ivanov nový průzkum; v letech 1967-1971 ho provedli pracovníci Kriminalistického ústavu D.Srnec a J.Sitta. Do pracovního týmu byl přibrán odborník restaurátor ak. mal. J.Josefík, a další znalec problematiky celého sporu JUDr. J.Šonka, který byl současně význačným obhájcem pravosti.

Již na začátku práce se ukázalo, že závěry předchozích chemických zkoušek, které poukazovaly na pravost, jsou neoprávněné. Zjistilo se, v čem tkvěl omyl chemiků z let 1886-1887. Dále se ukázalo, že jen chemické metody nejsou sto podat nezvratný důkaz o době vzniku zkoumaných rukopisů. Průzkum proto nebyl jen otázkou jedné profese, ale souhrnem poznání dalších disciplín navzájem se doplňujících. Základní metodou zkoušek se stalo velice podrobné mikroskopování a fotografování v různých oborech spektra, počínaje infračerveným, přes viditelný a ultrafialový, až k rentgenovému.

Zkoušky jednoznačně a nezvratně prokázaly, že všechny zkoumané rukopisy (Rukopis zelenohorský, Rukopis královédvorský, Píseň vyšehradská, Milostná píseň krále Václava) jsou palimpsesty a především podvrhy.

Rukopis zelenohorský je napsán na vyrazurovaném pergamenu, který předtím obsahoval žaltář asi ze 14. stol. (padělatelův text se ovšem hlásil do 10. věku). Rukopis královédvorský je rovněž palimpsest, což dosud nebylo ani předpokládáno. Zhotovitel obou nejdůležitějších rukopisů se snažil (někde nelogicky) v zájmu navození starobylosti využít původních iniciál a majuskulí, některé pozměňoval na jiné. Spolehlivě byla zjištěna i technologie zhotovení těchto "památek", zejména způsob razurování, změny iniciál, změny majuskulí, zašpinění průkazných míst a zakrývání čerstvosti střihů. Zejména byl vyřešen problém "rezavosti písma", což byl jeden z uváděných podstatných důkazů údajného velkého stáří.

O všech zkouškách a důkazech vznikla obsáhla dokumentace, obsahující několik set fotografií, diagramů a kreseb. Všechen dokumentační materiál je součástí originálů Protokolů, které jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Čísla odkazů z Protokolů odpovídají číslování dokumentace.