Zkoumání rukopisu Písně vyšehradské

Rukopis tzv. Písně vyšehradské (zkratka PV) nalezl údajně Hankův spolubydlící Josef Linda, prý roku 1816. V roce 1832 o tom poznamenal J.Jungmann: "Nálezce jest p. Linda, tehdáž ještě studující, který desku, na jejíž vnitřní straně ta báseň psána byla, dlouho pod nohama míval, než mu ji náhoda vyjevila ...". Poněvadž text byl značně nezřetelný, poznamenal Jungmann, že "... neznalé písmeny p. Linda, čehož ovšem činiti neměl, černidlem přetáhl ...".

Při zkouškách v roce 1886 se zjistilo, že "... písmo jeví dvojí duktus, že vespod psáno hmotou bledě zelenou, nad ní pak barvou temně zelenavě hnědou, silně lesklou, tedy se silnou přísadou klovatiny, a nejednostejně strakatou. Spodní a vrchní duktus se na mnohých místech nekryjí. Pan prof. Bělohoubek konstatoval, že na zadní prázdné straně linkování rydlem nesouhlasí ani polohou ani rozlehlostí se řádky písma na druhé straně. Průměrná vzdálenost rytých čar jest 5 mm, psaných řádek 8 mm. Chemická zkouška předsevzata nejprve pouhou vodou destilovanou. Slovo "kdyz" na konci čtvrté řádky zdola, po tření mokrou štětkou sotva 30 sekund trvajícím, značně sešlo. Pak natřeno jedno písmeno tinkturou Giobertiho, patrně do hněda zčervenalo, o čemž kromě chemikův také jiní členové se přesvědčili. Jest to nepochybná reakce na měď, která potvzena tím, že vedlejší dvě písmena, vodou zbledlá, potřena sirníkem ammonatým, silně temně zhnědla. Jest tedy pravdě podobno, že písmo psáno mejdříve slabým roztokem měďnatým a pak teprve potřeno nějakou barvou, bezpochyby rostlinnou. Zároveň při bedlivějším ohledání nalezena některá písmena v jiných řádkách zčervenalá, velmi pravděpodobno od pokusův předsevzatých komissí musejní r.1857, která tedy s naší komissí úplně souhlasí."
Poněvadž Píseň vyšehradká patří do souboru památek, které byly nalezeny buď Hankou či v jeho okruhu, a poněvadž Hanka vydával PV společně s RK, RZ a MPKV, bylo rozhodnuto podrobit tuto památku psanou na pergamenu novým zkouškám: Zkoumání rukopisu Písně vyšehradské bylo provedeno poprvé dne 11. dubna 1968 J. Sittou a D. Srncem za přítomnosti dr. J. Tichého z Národního muzea, dr. M. Ivanova a dr. J. Šonky.
Rukopis básně byl nejprve podroben podrobnému mikroskopickému zkoumání stereoskopickým binokulárním mikroskopem za použití různých zvětšení. Zkoumání se zúčastnili všichni přítomní. Při tomto mikroskopickém zkoumání bylo zjištěno, že celý text básně vykazuje dvojí tahy, vzniklé obtažením původního textu. Jeden z tahů je proveden olivově hnědě, druhý tah je světle zelený. Bylo zjištěno, že původní tah je olivově hnědý a obtažení je světle zelené. To je patrné zejména v těchto místech:

Dále byly provedeny chemické zkoušky:

Závěr zkoušek, prováděných 11.dubna 1968:

Rukopis PV byl nejprve napsán roztokem nějakého rostlinného nebo živočišného barviva. Text byl později obtažen roztokem nebo suspenzí měďnaté sloučeniny.

Tento nález je v rozporu s nálezem komise zabývající se zkoumáním některých rukopisů muzejních dne 16.června 1886, kde se v § 5 uvádí, že "... písmo jeví dvojí duktus, vespod je psáno hmotou bledě zelenou, nad ní pak barvou temně zelenavě hnědou, silně lesklou ..."

Po skončení zkoušek s rkp. RZ a RK se komise znovu vrátila k Písni vyšehradské a v optické laboratoři Závodů průmyslové automatizace n.p. Meopta Košíře - kde byl k dispozici prototyp binokulárního mikroskopu DM 23 - podrobila rukopis PV dalšímu mikroskopickému zkoumání. Potvrdil se nález prof. Bělohoubka, který už v roce 1886 zjistil, že "na zadní prázdné straně linkování rydlem nesouhlasí ani polohou ani rozlehlostí se řádky písma na druhé straně". Profesor Bělohoubek si však při tomto zjištění neuvědomil, že běží o linkování pro původní text, který se na pergamenu nalézal před tím, než na něj byl napsán text Písně vyšehradské. Podrobným mikroskopickým zkoumáním bylo nyní totiž naprosto jednoznačně zjištěno, že PV je palimpsest (tak jako RK, RZ a MPKV).
Celé "zrcadlo" původního textu bylo ryté a rozteč původních linek byla téměř o polovinu menší než linek pro pozdější text PV. Linky původního - později odstraněného - textu byly ryty z rubové strany a mají rozteč 4,5 mm, zatímco linkování PV je 8 mm a linky jsou ryty z lícní strany. Původní linky pokračují až k pravému okraji pergamenu (z hlediska líce) a současně sahají až k dolnímu okraji pergamenu. Dnešní text Písně vyšehradské jde přes toto původní linkování.
Mikroskopickým zkoumáním bylo dále zjištěno, že hmota původního písma je dnes zadřena do pergamenu, což bylo způsobeno vyškrabováním a odstraňováním původního textu. Tento původní text byl psán zřejmě železitoduběnkovým inkoustem (viz pozitivní reakce na železo v okolí tahů dnešního textu, tj. na nepopsané ploše pergamenu) a měl červené majuskule, jejichž zbytky jsou dnes porůznu v pergamenu patrné.

Na rubové straně byl zjištěn dnes už krakelovaný bílek.

Text Písně vyšehradské byl napsán na pergamen, z něhož bylo odstraněno původní písmo. Text PV byl napsán hnědavým psacím prostředkem (roztokem nějakého rostlinného nebo živočišného barviva) a písmo obtaženo nazelenalým roztokem nebo suspenzí měďnaté sloučeniny. K tomuto napsání textu PV došlo ještě před zvrásněním pergamenu. Ke zvrásnění mohlo dojít tak, že pergamen byl přetřen na rubu klihovitou hmotou a pak rychle sušen

Technologický postup při výrobě PV byl asi tento:

V Praze dne 28. října 1971.