Iniciály RK


Iniciála "Zuola", list 1a, str.1

(fotografii viz. na obr.136, fluorescenční fotografii na obr.137).

Linkování i rezavé písmo RK, jakož i červená rubrikace zasahují pod barvy iniciály. Iniciála sama je zhotovena na místě, které bylo vymýváno a za mokra škrabáno, pergamen je v místě iniciály a v jejím okolí rozedřený, přičemž písmo rozvlákněnou vrstvu pergamenu poněkud vyrovnalo. V ultrafialovém světle se jeví okolo iniciály jakási temná skvrna, způsobená zhášením luminiscence pergamenu, která svědčí o tom, že byl škrábáním za mokra materiál odstraňovaného písma či původní iniciály ve stopách roznesen do okolí, nebo že bylo použito chemikálie, jejíž zbytky luminiscenci rovněž zhášejí. Dvojí zelený tón ve volutách i v iniciále samé byl pravděpodobně způsoben několikerým nanášením téže barvy v různém zahuštění, protože chemická zkouška Bělohoubkova ukazuje jednoznačně na chemickou totožnost obou barevných tónů. Vzájemný poměr všech barevných vrstev v iniciále a jejím nejbližším okolí je zobrazen podle mikroskopického průzkumu na obr. 138 ornament, rámeček, písmeno. Nutno ještě poznamenat, že úlomky zlacení iniciály byly nalezeny místy i mimo zelený rámeček a že šest řádek nad iniciálou byl nalezen srolovaný úlomek zlaté lesklé fólie. Vzhledem k tomu, že jde patrně o doklad průzkumu Bělohoubkova, byl tento úlomek na místě svého nálezu mikroskopickou kapičkou resolvanu fixován.


Iniciála "Ai", list 3b, str.6

(fotografii viz. na obr.139, fluorescenční fotografii na obr.140).

Místo, na kterém stojí iniciála "Ai", bylo před zhotovením iniciály velmi důkladně škrabáno, a to pravděpodobně za sucha, protože se v ultrafialovém světle neobjevuje podobná skvrna, jako u iniciály předchozí. U levých rohů rámečku iniciály se objevují zbytky jinak tažené voluty, než je voluta dnešní, obě místa byla rovněž důkladně škrabána před zhotovením voluty dnešní (viz obr. 141, 142, 143, 144). V samotné ploše rámečku iniciál se objevují místa škrabáním doslova vyrvaná. Iniciála se skládá ze dvou základních barevných tónů, spodního karmínového a vrchního rumělkového, odlišného však od barevného tónu rubrikace. Zlato leží na karmínově zbarvené vrstvě a pod vrstvou rumělkovou. Krakeláž v rumělce nemá stopy špíny, je tedy novějšího původu. Schéma zašpinění krakeláže v souvislosti s jejím stářím je znázorněno na obr. 145. Rezavé písmo RK zasahuje pod rámeček iniciály. Pod vrchní vrstvou rumělky je na zlatě místy černá lazurní vrstvička, snad film sirníku stříbrného nebo cínového, vzniklý ze stříbrné či cínové příměsi ve slitině; je třeba tato místa odlišovat od černých teček na povrchu iniciály (špína) a od tmavofialovočervených zbytků mimo zlacené plochy, které stratigraficky asi patří pod zlato jako zbytky předchozího tvaru iniciály. Krystalky v červené volutě této iniciály se v polarizovaném světle chovají stejně jako okolní rumělka, takže lze mít za to, že jde o materiál chemicky totožný, rozdílný pouze v úpravě (drcením, třením). Místy se objevují částečky zlata na vrchní červené vrstvě, což by se dalo vysvětlit tím, že byla tato barva nanesena na nedostatečně zaschlé zlacení. Již při stratigrafickém průzkumu pod mikroskopem se jevilo, že byl na místě dnešního "A" původně tvar jiný. Stratigrafie barevných vrstev iniciály "Ai" je znázorněna na obr.146 ornament, rámeček, písmeno.

Pozoruhodné je, že jsou červená písmena rubrikace před iniciálou "Ai" velice drobná a nahuštěná, je to nejdrobnější červená rubrikace v RK vůbec. Text sám pak začíná až u druhé řádky iniciále odpovídající, nebot´ rubrikace přesahuje do první řádky vedle rámečku iniciály, který respektuje jako daný. Zlacení iniciály bylo potrháno krakeláží bílku, na který bylo zlato pokládáno.


Iniciála "Zuiestuju", list 4a, str.7

(fotografie viz. na obr.147, fluorescenční fotografii na obr.148).

Iniciála je na místě, které bylo škrábáno, a to za sucha. Linkování i písmo RK zasahuje pod její barvy, červená rubrikace zasahuje pod zlato. V rámečku iniciály je zelená dvojí, jednak olivová pod zlatem, jednak světlejší přes zlato, ve volutách je jen pastózní vrstva světlejší zeleně. Modré stopy naznačují jednak jiný (vyškrábaný) původní tvar volut, jednak i jiné rozměry původního rámečku iniciály. Přehyb pergamenu v horní volutě byl učiněn (nebo obnoven) po zhotovení voluty, protože je její pastózní vrstva v přehybu rozdrcena a odpadává. Stratigrafie barevných vrstev iniciály "Zuiestuiu" je vyznačena na obr.149 ornament, rámeček.


Iniciála "Neklan", list 7b, str.14

(fotografie viz. na obr.150, fluorescenční fotografii na obr.151u, rentgenovou fotografii na obr.151r).

Linkování pro písmo RK zasahuje pod barvy iniciály. Iniciála sama je ve svém rámečku posazena dosti nízko, takže je nad ní více volné plochy, než by se dalo při jejích ostatních proporcích očekávat. Přitom se ve zlacené ploše rýsují stopy nějakého původního tahu, který však bylo možno přesněji identifikovat až při použití procházejícího ultrafialového záření, o čemž viz níže. K témuž tvaru zřejmě patří zbytek červeného háčku v dolní polovině pravé svislé strany dnešního rámečku iniciály; rasura, na níž je iniciála dnes položena, ukazuje obdobně jako u iniciál ostatních, že byl původní rámeček poněkud větší. Z mikroskopického průzkumu vyplývala možnost, že na místě dnešního "N" stálo původně jiné, větší "N" nebo "H". Další zkoumání pak potvrdilo, že šlo o "H". Rasura, na níž je iniciála "Neklan", byla provedena za sucha. Kolem iniciály je rozptyl černých a červených zbytků, které jsou barvami iniciály kryty. Podobné zbytky lze pozorovat i ve volutách, kde však jsou i mimo dnešní tvary volut, takže svědčí o jiném než dnešním tvaru.

Stratigrafie iniciály "Neklan" je podrobně vyznačena na obr. 152 (čb) a 153 písmeno, rámeček, ornament

S ohledem na spory, které byly vedeny v minulém století o polohu berlínské modři v iniciále "Neklan" v poměru ke zlatu, byla této iniciále věnována mimořádná pozornost. V prostoru mezi oběma svislými tahy iniciály je zlatá fólie poněkud rozrušena. Rozrušením je vidět modrá barva, která se v umělém osvětlení pod stereoskopickým mikroskopem jeví ve shodném odstínu, jako barva ve svislém tahu v první nožičce písmene "N". Skalpelem byla opatrně odloupnuta další část zlaté fólie o velikosti asi 0,5 krát 0,5 mm. Pod odloupnutou fólií je opět modrá barva stejného odstínu, jako v uvedeném svislém tahu písmene. Na toto místo byla kápnuta kapička roztoku kyseliny chlorovodíkové a po 30 vteřinách jejího působení byl pořízen otisk tohoto místa na filtrační papír (zkouška byla opakována přesně podle prof. Bělohoubka). Na další filtrační papír byl pak pořízen ještě jeden otisk. Oba filtrační papíry byly předem přezkoušeny na obsah železa s negativním výsledkem.

Otisky byly prohlédnuty pod mikroskopem a zjištěno, že na filtračních papírech ulpěly mikroskopické částice modré barvy. Na místa, kde byly na filtračních papírech částečky nalezeny, bylo pak působeno reagenciemi stejným způsobem, jakým postupoval prof. Bělohoubek. Místo bylo zvlhčeno kapičkou 2 N hydroxidu sodného, roztok byl pak po odsání vymýván destilovanou vodou. Po této operaci se na stejné místo přikápla kapička roztoku kyseliny chlorovodíkové a nato kapička thiokyanatanu draselného. Místo se okamžitě zbarvilo červeně.

Z toho vyplývá, že částečky modré barvy, sňaté otiskem z iniciály "Neklan" v místě, kde byla odstraněna šupinka zlaté fólie, obsahují železo. Jediná modrá barva obsahující železo je berlínská modř. Plyne z toho dále, že je berlínská modř v iniciále "Neklan" i pod zlatou fólií a že tam tedy musela být nanesena před položením zlaté fólie.

Aby se vyloučil jakýkoli omyl, bylo přikročeno ještě k pokusu kontrolnímu, a to pomocí spektrální analýzy. Pokus se uskutečnil na stejném místě, z něhož byl uvedený kousek zlaté fólie odstraněn.

Aby se rukopis co nejméně poškodil, byl jako zdroj energie pro spektrální analýzu po četných zkouškách na jiném materiálu, jimiž bylo prokázáno, že za žádných okolností nemůže dojít k poškození pergamenu, zvolen laser přímo pro tyto účely vyráběný. Z místa, z něhož se zlato sňalo, byla laserem vypařena modrá barva na třech místech a fotografována na jeden spektrogram (obr. 154 ,154a, 154b, 154c). Pro srovnání byl pořízen spektrogram modré barvy ze svislé nožičky písmene "N". Po vyvolání snímků se však zjistilo, že vypařené množství modré barvy nestačilo k vytvoření dostatečně zřetelného spektrogramu, z něhož by bylo možno složení modré barvy určit.

Při mikroskopické kontrole míst, u nichž byla laserem barva vypařena, se však zjistilo, že se modrá barva změnila na hnědou. Z toho bylo možno usoudit, že jde skutečně o barvu, která obsahuje jako základní složku železo, což se potvrdilo zkouškou okyseleným roztokem žluté krevní soli, kterým hnědá barva rychle přešla na temně modrou. Reakce byla provedena přímo na místech účinku laserem uvnitř iniciály "Neklan".

Z výsledků provedených zkoušek vyplývá jednoznačný závěr, že modrá barva pod zlatem v iniciále "Neklan" je kyanoželeznatan železitý, známý jako berlínská modř. Účinkem laserového paprsku nastala tepelná přeměna tohoto komplexního kyanidu na kysličník, který reakcí s roztokem kyanoželeznatanu draselného (žluté krevní soli) poskytl opět berlínskou modř. Tato chemická reakce je pro železo specifická a právě tak přítomnost železa jako hlavní složky v modré barvě je specifická pro berlínskou (Turnbullovu) modř. Další nutný důsledek uvedeného zjištění je, že ke zlacení inicály "Neklan", tedy vlastně k jejímu zhotovení, mohlo dojít teprve tehdy, kdy už byla berlínská modř známa, tedy nejdříve až v 18. stol. Logicky pak lze tento závěr rozšířit i na dobu zhotovení ostatních iniciál v jejich dnešní podobě, protože technologický postup iluminátorův je u všech iniciál stejný a neodpovídá způsobu práce iluminátorů středověkých.


Iniciála "Znamenaite", list 9b, str. 18

(fotografii viz na obr. 155, fluorescenční fotografii viz na obr. 156).

Tato iniciála je na velmi důkladné rasuře, zasahující až pod text RK, který byl rovněž psán přes ni. Rovněž i voluty iniciály jsou položeny přes tuto rozsáhlou rasuru. Pod ultrafialovým světlem se rasura jeví jako tmavá skvrna, takže lze soudit, že místo bylo škrábáno za mokra nebo vymýváno (rozptyl barviva do širokého okolí). Linkování RK zachází pod barvy iniciály, ale místy pro rozrušený povrch není dost jasně patrné. Již zběžný pohled pod mikroskopem ukazuje, že iniciála měla původně jiný tvar rámečku a že původní písmeno nebylo Z. Ultrafialové záření toto podezření podporuje, ale ani tak nelze bezpečně říci, jaké písmeno v iniciále původně stálo. Stratigrafie iniciály "Znamenaite" je znázorněna na obr. 157 písmeno a rámeček, ornament. Je třeba ještě poznamenat, že první písmeno za iniciálou, "n", má majuskulní tvar, což sice nebývá ve středověkých rukopisech neobvyklé, ale pokud se toho používá, bývá takové použití důsledné u všech iniciál.


Iniciála "S czrna", list 10b, str. 20

(fotografii viz na obr. 158, fluorescenční fotografii viz na obr. 159).

Iniciála je zhotovena na rasuře za mokra, skvrna, viditelná v ultrafialovém záření, zasahuje až do textového sloupce pod písmo RK. Linkování písma RK i písmo samo zasahuje pod barvy iniciály. Ve spodní vrstvě rámečku je v pravém horním rohu jasně patrná barva modrá pod dnešní zelenou. Voluty iniciály byly zhotoveny po přehnutí a vyrovnání pergamenu; vykazují dvě vrstvy zelené, spodní, lazurní a vrchní pastózní. Jde však zřejmě jen o dvojí nános téže barvy v různé hustotě. Modré stopy v ploše obou volut se nekryjí s jejich dnešním tvarem a naznačují, že původně v těch místech byla ozdoba jiná. Pokud se modré stopy kříží se zelenými tahy voluty, je modrá vždy vespod stejně jako v rámečku. Pozorování prof. Bělohoubka o opačném pořadí nanášení je tedy mylné. Stopy původního tvaru modrých ozdob vystoupily zřetelněji na fluorescenční fotografii a lze je celkem bezpečně interpretovat jako pozůstatky tzv. akantových listů. Stratigrafie iniciály "S czrna" je graficky znázorněna na obr. 160 rámeček, ornament.


Iniciála "Poletoua", list 13a, str. 25

(fotografii viz na ]obr. 161, fluorescenční fotografii viz na obr. 162).

Rasura, na které je tato iniciála, je dvojího druhu. Jednak bylo škrábáno za sucha, a to jak v samotném rámečku iniciály, tak i směrem dolů, takže tato rasura je obdélníkovitě protažena směrem dolů. Přitom však rámeček i v místě dnešním byl širší směrem do textu RK, jak o tom svědčí zbyteček nevyškrábané zeleně. Okolí rámečku a jeho levá horní část byla ještě škrábána za mokra, popř. vymývána, o čemž svědčí ultrafialová fluorescence. Rezavé linky RK a písmo RK byly naneseny na rasuru před zhotovením iniciály, barvy iniciály je místy kryjí, popř. jsou vidět v rozpraskaných a odchlípnutých místech. Vymývaná rasura přechází z listu 13a (str.25) na list 12b (str.24), přičemž vynechává úzký prostor ve žlábku hřbetu dvojlistu. Plyne z toho, že byla učiněna na dvojlistu, který měl již dnešní podobu, a že rekonstrukce složek o pěti dvojlistech (protokol komise z r. 1861) není správná; viz k tomu ještě předchozí zjištění o přehybu dvojlistu 12-13, ze kterého vyplývá, že nelze o původních složkách RK uvažovat vůbec. Zlatá fólie byla v této iniciále položena na první vrstu zelené barvy a po vyškrábání písmene do fólie byla položena druhá vrstva zelené, obě zelené jsou materiálově totožné, mají pouze rozdílnou hustotu nánosu. Rýhy ve zlaté fólii naznačují, že je pod ní ukryt jiný tvar písmene, než je dnešní "P"; již optický průzkum v normálním světle naznačil, že jde asi o původní tvar "D", což pak další průzkum v ultrafialovém záření potvrdil. Ultrafialová fluorescence také ukázala, že voluty iniciály byly původně delší a z jiného materiálu (odlišná fluorescence). Původní tahy se jeví, jako by byly taženy perem a po jejich odstranění byly dnešní voluty zhotoveny štětcem. I ve volutách této iniciály jsou pak stopy modré barvy, které sledují jiný než dnešní tvar. Několik mikroskopických krystalků této modré barvy jsme v vláken pergamenu vyňali a zkoumali pod polarizačním mikroskopem. Výsledkem bylo zjištění, že jde o krystalky azuritu. Startigrafie iniciály "Poletoua" je graficky vyznačena na obr. 163 rámeček, ornament.

Ve světle zjištění, že písař používal pro iniciály RK míst, kde stály iniciály předchozího textu, je pozoruhodná skutečnost, k níž došlo před iniciálou "P" Končí tu jedna báseň a iniciálou "P" začíná druhá. Těsně před koncem básně se zde však opakuje pasáž pěti řádků dvakrát (ve staročeštině 146 písmen). Někteří badatelé soudili, že omylem. Může jít o básnické opakování (anaforu) nebo o záměrné opakování za účelem prodloužení textu, aby dosáhl až k místu následující iniciály (pův. "D", nyní "P").