ch) Kontaktní otisky

Prostým okem jsou na některých okrajích listů patrné různé skvrny, které byly až dosud považovány za náhodná zašpinění přičemž však některé z nich jeví jistou souvislost s osnovou odstraněných linek. Proto bylo rozhodnuto pokusit se zjistit kontaktními otisky, zda lze i mimo místa, v nichž zjistil železo již prof. Bělohoubek, najít stopy železitých sloučenin, které by mohly pocházet z původního písma. Pracovní postup byl určen takto:

Papír, potažený po jedné straně vrstvou želatiny, byl před použitím smočen na dobu 30 minut v pětiprocentním roztoku kyseliny chlorovodíkové. Na nepopsané okraje pergamenu byly přiloženy proužky vlhkého (nikoli mokrého) preparovaného želatinového papíru, a to želatinovou vrstvou na pergamen, celý systém vložen mezi filtrační papíry a slisován v lisu po dobu jedné minuty. Po vynětí z lisu byla želatinová vrstva papíru detekována roztokem žluté krevní soli (kyanoželeznatan draselný), jejíž nasycený roztok byl před použitím zředěn destilovanou vodou v poměru 1:3. Vyvolané a dokonale vyprané kontaktní otisky se pak fotografovaly a z negativů se pořídily fotografie přímé i zrcadlově obrácené.

Bylo pořízeno celkem 19 kontaktních otisků v tomto pořadí:

otisk ... č. ...list (strana) ... bližší určení místa

1 ....... 67 ... 4b (8 ) ........ dolní okraj vč. části dol. okraje 5a (9)

2 ....... 68 ... 4b (8) .......... levý okraj

3 ....... 73 ... 10b(20) ...... dolní okraj

4 ....... 74 ... 10a(19) ...... dolní okraj

5 ....... 69 ... 9a (17) ....... pravý okraj

6 ....... 84 ... 9b (18) ....... levý dolní roh

7 ....... 75 ... 3b (6) ......... dolní okraj vč. části dol. okraje 6a (11)

8 ....... 76 ... 3a (5) ......... dolní okraj vč. části dol. okraje 6b (12)

9 ....... 77 ... 8a (15) ....... dolní okraj vč. části dol. okraje 1b (2)

10 ..... 70 ... 12b(24) ...... levý okraj

11 ..... 78 ... 4b,5a(8, 9) . dolní okraj celý

12 ..... 71 ... 14b(28) ...... levý okraj

13 ..... 72 ... 6a (11) ....... pravý okraj

14 ..... 79 ... 8b (16) ....... dolní okraj vč. části dol. okraje 1a (1)

15 ..... 80 ... 7a (13) ....... dolní okraj vč. části dol. okraje 2b (4)

16 ..... 81 ... 12b,13a(24,25) ... dolní okraj

17 ..... 82 ... 9a, 10b(17,20) ..... horní okraj

18 ..... 83 ... 3a, 6b(5, 12) ........dolní okraj

19 ..... 85 ... 6b (12) ....... levý okraj

Z kontaktních otisků je na první pohled patrno, že vyvolané skvrny berlínské modři (jde o ostře ohraničené drobné skvrny) jeví podobný řád jako stopy odstraněného písma uvnitř sloupců písma RK. Tvary určitých písmen však až na dvě místa nelze rozeznat. K přesnému určení povahy odstraněného písma a tím méně k určení odstraněného textu zjištěné zbytky nestačí. Pokud jde o směry řádků odstraněného textu, shoduje se na listech 1-8, 2-7, 4-5, 9, 10, 11-14 a 12-13 frekvence zjištěných zbytků přibližně se směrem řádků RK, kdežto na dvojlistu 3-6 je tato frekvence na řádky RK kolmá (toto zjištění harmonuje se zjištěnými zbytky linkování původního textu).
Pouze na dvou místech je možno určit, jaká písmena z nich byla odstraněna. Jde o list 6b (str.12), kde se na otisku č.19 ve frekvenci zbytků na levém okraji objevuje malé, ale zřetelné gotické majuskulní "B" (frekvence kolmo na řádky RK); druhé místo je méně zřetelné, ale dovoluje s jistou opatrností odhadnout tvary odstraněných písmen, která dávají dohromady slovo. Je to na dolním okraji listu 4b (str.8), kde je zřetelně znát minuskulní "t" a tahy před ním by bylo možno interpretovat jako slovo "Hortus", psáno s koncovou písařskou zkratkou "9", tedy "Hort9". Náčrt zjištěných stop viz. na obr. 86. Pod tímto místem je na okraji pergamenu větší skvrnou zamaskováno několik zbytků písmen, jejichž tahy jsou patrny i na originálu, ale identifikace písmen možná není. Všechny otisky jsou reprodukovány na obr.67 až 85, přičemž každý obrázek obsahuje fotografii otisku (tedy negativní obraz) a zrcadlově obrácenou fotografii otisku (pozitivní obraz), popř. náčrt zjištěných frekvencí. Postup interpretace zjištěných zbytků znázorňuje na příkladu obr.85 kresba na obr.86.

V této souvislosti je třeba se zmínit o drobné epizodě, k níž došlo tím, že zpráva o snímání kontaktních otisků pronikla na veřejnost před uveřejněním tohoto protokolu. U některých jednotlivců totiž vznikly neopodstatněné obavy, zda popsaný postup nepoškodil RK, a proto uložil ředitel Národního muzea muzejnímu pracovníku dr. Karlu Komárkovi, CSc., aby zjistil, zda k takovému poškození skutečně nedošlo. Výsledek však ukázal, že zjištěné stopy kyselosti jsou stejné na místech, z nichž byly kontaktní otisky brány, jako na místech, které s touto procedurou vůbec nepřišly do styku. Při poradě u ředitele Národního muzea dr. Kouřimského dne 29.1.1971 bylo konstatováno, že může jít jenom o chloridy, které jsou v pergamenu již od r. 1886, kdy prof. Antoním Bělohoubek natíral nepopsané okraje RK kyselinou solnou přímo (viz jeho Zprávu v CCM roč. 1887). Jak prof. Bělohoubek, tak i naše komise se však při tom vždy pečlivě vyhýbala místům popsaným textem RK.

Po kontrolních zkouškách p. dr. Karla Komárka, CSc., však zůstaly na pergamenu stopy v podobě světleoranžových skvrnek, protože nanášel indikátor přímo na pergamen.