j) Hrany řezů pergamenu

Jak výše uvedeno, bylo zjištěno, že pergamen RK není jednotné provenience. Plyne z toho pravděpodobnost, že si písař RK musel jednotlivé listy upravovat oříznutím aspoň přibližně do žádané velikosti. Z této pravděpodobnosti pak vyplývá, že je možno srovnáváním okrajů (řezů) listů RK mezi sebou a srovnáváním s nepochybně starými řezy jiných pergamenů dospět k určení rozdílů a ke konstatování, zda a jakým způsobem k oříznutí listů RK došlo.

Řezy okrajů dnešních listů RK mohly vzniknout buď jako původní řezy, jimiž listy byly vykrojeny z původního celistvého kusu pergamenu, nebo to jsou řezy druhotné, upravující původní jiné (větší) formáty listů na formáty dnešní. Jako zvláštní, třetí kategorie přicházejí v úvahu řezy tzv. proužků, které nemají s úpravou formátu celých listů nic společného, nýbrž vznikly asi z příčin jiných.

Popis jednotlivých řezů je sestaven tak, že jsou popisovány řezy okrajů vždy u celého dvojlistu (i neúplného, tj. dvojlistu, složeného z celého listu a proužku) tak, že za lícní stranu je označena dnešní vnitřní strana dvojlistu a druhá strana je pro účely tohoto popisu označena jako rub. U jednotlivých listů (tj. u listů 9 a 10) je za líc označena jeho strana "a", tj. stránka celého RK s lichým číslem, a druhá strana je označena jako rub. Pro vyloučení omylů jsou tyto údaje ještě u každého listu popř. dvojlistu výslovně opakovány. Strana pravá či levá je pak vždy uváděna ve vztahu k lícní straně, tj. např. pravý okraj dvojlistu 1-8 je na líci pravým okrajem strany 15 (list 8a) a na rubu levým okrajem strany 16 (list 8b).
Dvojlist 1-8 (líc: str.2 a 15, rub: str.1 a 16)

Dvojlist 2-7 (líc: str. 4 a 13, rub: str.3 a 14)

Dvojlist 3-6 (líc: str.6 a 11, rub: str.5 a 12)

Dvojlist 4-5 (líc: str.8 a 9, rub: str.7 a 10)

List 9 (líc: str.17, rub: str.18)

List 10 (líc: str.19, rub: str.20)

Dvojlist 11-14 (líc: str.22 a 27, rub: str.21 a 28)

Dvojlist 12-13 (líc: str.24 a 25, rub: str.23 a 26)

Jak patrno z popisu, vyskytuje se podél hran řezů dvojí opticky rozdílná hmota, jednak tmavý klih, jednak světlejší klihovitá hmota, kterou by spíše bylo možno charakterizovat jako klovatinu. Na ploše řezu jako znečištění (čerstvého řezu) se objevuje klih tmavý, kdežto světlá hmota se vyskytuje na ploše listů těsně při jejich okrajích. Vcelku se všechny řezy okrajů jeví jako řezy novější, nerozrušené a uměle znečišťované. Zdánlivé větší stáří některých okrajů je způsobeno rozrušením rasurami; mimo rasurou porušená místa je plocha řezu nerozrušená, jako u řezů ostatních.

Pro srovnání byly pod mikroskopem prozkoumány okraje pergamenových listů v muzejních rukopisech XII C 5 (Viaticus de sanctis) a III D 45 (Passionál ze 2. poloviny 14.stol.). Na rozdíl od RK, u něhož jsou plochy řezů ostře ohraničené a víceméně hladké, jsou u obou těchto rukopisů řezy okrajů rozchlupacené a plochy řezů přecházejí v rozchlupacení téměř plynule do hran řezů. Ani na hranách ani na plochách řezů nejsou žádné stopy klihu, pouze tmavé zašpinění, tato špína však je kruchá, nemá žádné stopy krakeláže ani lesk klihových plošek jako je tomu u RK.Pokud jde o stáří srovnávaných řezů, je vazba rukopisu XII C 5 pozdně renesanční a nejeví stopy nějakých pozdějších oprav, bylo by tedy možno datovat ji nejpozději do první poloviny 17.stol.; naproti tomu vazba passionálu pochází zřetelně z první poloviny 18.stol., o čemž svědčí marginální přípisky, datované rokem 1736 a při oříznutí pro vazbu porušené. Jako vedlejší zjištění se u passionálu (III D 45) konstatovalo, že mezera mezi sloupci písma na stránce, vymezená svislými linkami sloupce ohraničujícími, odpovídá mezeře mezi odstraněnými linkami na některých dvojlistech RK, vedenými původně svisle podél hřbetu dnešního tvaru dvojlistu RK, a tedy běžnému středověkému písařskému kánonu.
Další srovnání bylo podniknuto s pergamenovými mezilisty z tzv. Hankovy vazby RK. Řezy okrajů těchto listů se svým charakterem velice podobají řezům okrajů listů RK. Pouze jeden z mezilistů, označený námi tužkou psaným písmenem "a", má okraje obdobně rozchlupacené jako výše uvedené rukopisy vázané a jeho roh jeví stejné charakteristické zakulacení, jaké bylo pozorováno na listech vázaných rukopisů, které však na listech RK v téže podobě zjištěno nebylo. Jde tedy o mezilist, který má částečně zachovány okraje původního oříznutí (starého).
Při srovnání s okraji zlomku legendy o sv. Jiří (brněnské, Paterovy) se zjistilo, že sice rohy původních listů jeví charakteristické zakulacení, jako u řezů starých, avšak rozchlupacení okrajů zjištěno nebylo, protože bylo urovnáno klihem, jímž byly zlomky potřeny při použití do vazby (z níž byly po nálezu vyňaty).

Ze srovnání tedy vyplývá, že se okraje listů RK velice podobají okrajům vzniklým oříznutím pergamenů ve stol. 19. a že klihové znečištění řezů (způsobem nánosu výrazně odlišné od zaklížení zlomků leg. o sv. Jiří) mělo za účel čerstvost řezů zakrýt.

Fotografie okrajů pergamenu jiných rukopisů ve srovnání s okraji listů RK viz na obr. č. 88, 89, 90, 91, 92, 93, 94

Pokud jde o řezy okrajů tzv. proužků, lze usuzovat ze zbytků linkování a z charakteru řezů, které se jeví jako střihy nůžkami, že šlo o odstřižení popsaného sloupce písma.