Zkoušky byly provedeny dne 17. února 1968 Dobroslavem Srncem, ing. Josefem Novým a Jindřichem Sittou v chemické laboratoři Kriminalistického ústavu Veřejné bezpečnosti.

Ke zkouškám byly použity tzv. Gebauerovy zlomky předložené r.1886 prof. Bělohoubkovi k chemickému zkoumání a nám zapůjčené knihovnou Národního muzea. Dále jsme měli k dispozici datované pergamenové rukopisy ze sbírky dr.Šonky.

• 1. Destilovaná voda,
• 2. Kyselina chlorovodíková p.a. (37% HCl zředěná dest. H₂O v poměru 1:1),
• 3. Kyanoželeznatan draselný (žlutá krevní sůl), p.a. nasycený roztok zředěn před použitím destil. vodou v poměru 1:3,
• 4. Čpavek 25% roztok p.a.

• 1. Písmo na pergamenu bylo napřed vlhčeno 1 minutu kapkou destilované vody a potom osušeno filtračním papírem.
• 2. Písmo bylo zvlhčeno kapkou zředěné kyseliny chlorovodíkové, která byla po 30 vteřinách z písma odstraněna filtračním papírem.
• 3. Pergamen byl v místě působení kyseliny chlorovodíkové vyprán 5x kapkou destilované vody a mezi praním osušen filtračním papírem za použití mírného tlaku.
• 4. Na vyloužené písmo pergamenu byla nanesena kapka zředěného roztoku žluté krevní soli mírně okyselené HCl, která byla po 60 vteřinách odstraněna filtračním papírem a pergamen vyprán 5x kapkou destilované vody.
• 5. Po úplném vyschnutí zkoumaného místa pergamenu bylo na oživené písmo působeno 25% roztokem čpavku.

1. Rukopis z r. 1722 ze sbírky dr.Šonky: Písmo temně hnědé s tahy různé sytosti, zkouška provedena na prvních písmenech i na silně křídovaném pergamenu 7.,11. a 16. řádku. Po loužení kyselinou chlorovodíkovou zůstává písmo velmi slabě žluté, žlutou krevní solí zmodrá, okolí se barví nepatrně modře. Působením čpavku se mění na šedohnědé a jeho sytost je oproti původním tahům menší.

2. Rukopis z r. 1603 z téže sbírky, pergamen rovněž silně křídovaný: Zkouška byla provedena na 1. písmeně 11. řádku. I po loužení 2 x 30 vteřin zůstalo písmo zřetelné, hnědožluté a po působení žluté krevní soli se zbarvilo olivově zeleně. Čpavkem se zelená barva změnila na hnědošedou. Všechny roztoky se na tomto pergamenu značně rozpíjely.

3. Gebauerův zlomek I. - první písmena 5. a 11. řádku - rezavé písmo. Po třiceti vteřinách loužení kyselinou chlorovodíkovou písmo téměř zmizelo, účinkem žluté krevní soli zmodralo a rovněž zmodralo okolí písma, i když podstatně slaběji. Čpavkem písmo šedne, ale zůstává čitelné.

4. Gebauerův zlomek II. - rezavé písmo, zkoušena prvá dvě písmena 1. řádku: Po třiceti vteřinách působení kyselinou chlorovodíkovou tahy úplně zmizely, žlutou krevní solí se písmo zbarvilo modře, okolí slabě modře. Čpavkem písmo šedne, ale zůstává čitelné.

5. Gebauerův zlomek III. - rezavé písmo, zkoušena prvá dvě písmena 4. řádku na str. s inic. A: Písmo i pergamen se chovají při zkoušce jako Gebauerův zlomek I.

6. Gebauerův zlomek IV. - rezavé písmo, zkoušena prvá dvě písmena 6. řádku na 1.str.: Písmo i pergamen se chovají stejně jako Gebauerův zlomek II.

7. Gebauerův zlomek V. - rezavé písmo, zkouška provedena na prvních 3 písmenech 9. řádku: Kyselinou chlorovodíkovou písmo po 30 vteřinách úplně zmizelo, žlutou krevní solí se zbarvilo nevýrazně modře se světlejším okolím, čpavkem zšedlo a ztratilo zřetelně na sytosti.

8. Gebauerův zlomek VI. - zkouška provedena na prvních dvou písmenech 6. řádku: Tahy písma zůstaly po loužení kyselinou žluté, žlutou krevní solí písmo výrazně zmodralo, přičemž okolí se zbarvilo jen slabě modře. Čpavkem písmo šedne, ale zachovává si sytost.

9. Gebauerův zlomek VII. - černohnědé písmo, se zřetelnou krustou, mezi těmito řádky je písmo rezavé barvy. Pergamen sám je světle hnědý. Zkouška byla provedena opakovaně na prvním a třetím písmenu posledního řádku černohnědého písma a na jednom písmenu rezavého textu vedle modré skvrny po dřívější zkoušce. Písmo černohnědé zůstává i po dvojnásobném loužení kyselinou žlutohnědé, žlutou krevní solí se barvilo při první zkoušce zeleno-modře se slabě modravým okolím, při druhé zkoušce intenzívně modře se světle modrým okolím. Písmo rezavé zůstalo po 30 vteřinách účinku kyseliny chlorovodíkové slabě žluté, žlutou krevní solí zmodralo se světleji modrým okolím.

10. Rukopis z r. 1515 ze sbírky dr.Šonky: - barva písma temně hnědá. Zkouška byla provedena na prvním písmenu druhého slova v posledním řádku. Po vyloužení kyselinou zůstal tah písma slabě hnědý, žlutou krevní solí zmodral, přičemž pergamen se nezbarvil. Čpavkem písmo hnědne, zůstává čitelné, ale je světlejší.

11. Rukopis z r. 1692 ze sbírky dr.Šonky: - písmo černé, zkouška provedena na spodní části iniciály. Po loužení kyselinou zůstal tah žlutohnědý, žlutou krevní solí ani čpavkem se barva nezměnila. Nejde tedy o železitý inkoust.

12. Rukopis z r. 1684 z téže sbírky: - písmo černohnědé, zkouška provedena na konci prvého podpisu. Po loužení kyselinou zůstal tah slabě hnědý, žlutou krevní solí zmodral, přičemž okolí zůstalo čisté. Čpavkem písmo šedne, aniž ztrácí na sytosti.

1. Tzv. Bělohoubkova oživovací zkouška není již pro zkoumání RKZ použitelná, jelikož dává pozitivní výsledek i na Gebauerových zlomcích, napsaných ve stejném roce, kdy prof. Bělohoubek zkoumal rukopis Královédvorský, tj. v r. 1886.

2. Zbarvení pergamenu v okolí zkoušeného písma nelze uvádět v souvislost se stářím písma, jelikož může vzniknout nedokonalým vypráním chloridu železitého vzniklého účinkem kyseliny chlorovodíkové na železité sloučeniny v písmu a rozptýleného do pergamenu difúzí v kapce použité kyseliny. Pergameny samy obsahují různé množství železitých sloučenin a mohou tedy reagovat podobně jako písmo, i když zbarvení je méně intenzívní.

3. Náš nález je v rozporu s nálezem prof. Bělohoubka, který tvrdí, že první náznaky pozitivního výsledku jeho zkoušky se objevily na rukopisech starších 120 let.