Zkoušky prováděli dne 2.dubna 1968 v chemické laboratoři Kriminalistického ústavu Veřejné bezpečnosti Jindřich Sitta a Dobroslav Srnec, v přítomnosti dr. Ivanova. Těmito zkouškami mělo být ověřeno, zda intenzívnější praní pergamenu po loužení kyselinou chlorovodíkovou povede k menšímu zbarvení okolí písma a současně zda Gebauerovy zlomky poskytnou odlišný výsledek zkoušky než RK.

Použité reagencie byly naprosto stejné jako při zkouškách popsaných v části a) zprávy a byl zachován stejný postup, pouze s tím rozdílem, že po loužení kyselinou byl pergamen vyprán 10x kapkou destilované vody a mezi každým praním byl pergamen osušen filtračním papírem za použití mírného tlaku.

c) Výsledky zkoušek:

1. Gebauerův zlomek III. - poslední dvě písmena 7. řádku na straně s iniciálou. Po 30 vteřinách loužení kyselinou chlorovodíkovou, desetinásobném vyprání vodou a po jednominutovém působení roztoku žluté krevní soli je výsledek reakce stejný jako při zkoušce popsané v první části zprávy, pouze zbarvení pergamenu v okolí zkoumaného písma je podstatně slabší.

2. Rukopis Královédvorský - proužek s iniciálou Z poslední písmena 7. řádku na straně s iniciálou. Po 30 vteřinách loužení kyselinou chlorovodíkovou zůstalo písmo nepatrně nažloutlé. Po desetinásobném vyprání bylo na odbarvené písmo působeno žlutou krevní solí. Písmo se zbarvilo intenzívně modře, pergamen v jeho okolí jen nepatrně.

3. Rukopis z archivu NM ozn. na obálce číslem 20 a datovaný 1350 - písmo černohnědé, pergamen silně křídovaný. Zkouška provedena ve 4. řádku na J ve slově "Joh". Kyselinou chlorovodíkovou se písmo odbarvilo během 3 vteřin a reakce byla provázena vývojem plynu (oxidu uhličitého). Po vyprání vodou zůstal tah písma sotva znatelný. Žlutou krevní solí "oživení" písma nenastalo, i když pergamen byl psán prokazatelně železitým inkoustem. Negativní výsledek zkoušky lze v tomto případě vysvětlit silným křídováním pergamenu. Křída zabránila difúzi rozpustných sloučenin železa do pergamenu jejich převedením na sloučeniny nerozpustné.

4. Při těchto zkouškách byla také ověřena reakce vodného roztoku vanadičnanu amonného s písmem RK, a to na posledním písmenu 5. řádku s iniciálou Z a na protější straně v levém horním rohu na konci svislé linky. Účinkem vanadičnanu amonného nenastala na písmu RK žádná změna barvy. Stejný výsledek dala tato zkouška na rukopise popsaném ad 3. na první řádce v iniciále "J".

5. K ověření reakce rezavého písma s kyselinou gallovou byl jejím vodným roztokem zkoušen konec dolní vodorovné linky na Gebauerově zlomku III. na straně s iniciálou A. Působením tohoto činidla původně rezavý tah v několika vteřinách zčernal.

d) Závěry z opakování Bělohoubkových zkoušek:

1. Dokonalým praním po loužení kyselinou chlorovodíkovou lze zbarvení pergamenu v okolí zkoumaných tahů při působení roztoku žluté krevní soli zabránit a zmodrání pergamenu v místě působení žluté krevní soli po odbarvení písma kyselinou nemůže být znakem nepatrného stáří rukopisu. Spíše by byl logický opak, kdy stárnutím rukopisu dochází k difúzi železité soli do okolí tahu písma a plocha okolí se zbarví.

2. Výsledek oživovací zkoušky je značně závislý na povrchové úpravě pergamenu. Křída na povrchu pergamenu má alkalickou povahu. Může tedy zneutralizovat stopy kyseliny sírové v inkoustu a rozpustné sloučeniny železa (zelenou skalici) převést na nerozpustné. Tím se může úplně zabránit vniknutí železitých sloučenin do hmoty pergamenu, takže písmo se kyselinou odstraní úplně a nelze je již žlutou krevní solí vyvolat.

3. Písmo RK pozůstává kromě pojiva pouze z anorganických sloučenin železa a neobsahuje žádné třísloviny. Výsledek zkoušky s kyselinou gallovou na Gebauerově zlomku III. s rezavým písmem potvrdil naši domněnku, že pokud je v písmu nějaká tříslovina, zůstává písmo tmavě hnědé až černé. Nepřítomnost tříslovin v RK také potvrdil záporný výsledek reakce tohoto písma s vanadičnanem amonným, který s tříslovinami dává tmavě zbarvené sloučeniny. Pokud jde o poslední reakci, je náš výsledek v rozporu s nálezem prof. Bělohoubka, který při reakci písma RK s vanadičnanem amonným pozoroval ztmavnutí písma.

4. Při vizuálním porovnání RK se starými rukopisy ze sbírek NM a s Gebauerovými zlomky je nápadná shoda v odstínu barvy písma RK (světle rezavá, místy s načervenalým odstínem) s písmem Gebauerových zlomků. Staré rukopisy ze sbírek dr. Šonky a archivu Národního muzea, které jsme měli při porovnávání k dispozici, nejsou nikdy tak světle rezavé a jejich odstín je spíše hnědý. Tento nález nás však neopravňuje zatím k žádným konkrétním závěrům o stáří RK.