Před vlastním zkoumáním charakteru a vlastností písma RK bylo nejprve přikročeno k ověřování správnosti metody, použité při zkoumání písma prof. Antonínem Bělohoubkem v roce 1886, zejména pokud jde o jeho tzv. oživovací zkoušku, jejíž pomocí rozlišoval písmo staré (středověké) od písma novodobého, pokud bylo napsáno železitoduběnkovým inkoustem. Ověření bylo učiněno dvakrát, a to 17.2.1968 a 2.4.1968. Výsledky jsou zachyceny v dílčím protokolu:
a) Prověření reakce starých pergamenových rukopisů na tzv. Bělohoubkovu oživovací zkoušku dne 17. února 1968
b) Opakování Bělohoubkovy oživovací zkoušky na některých dalších rukopisech z archivu Národního muzea a na rukopise Královédvorském dne 2. dubna 1968
Závěr
Ověření správnosti metody, jíž při průzkumu písma použil v r.1886 prof. Antonín Bělohoubek ukázalo, že tato metoda nemůže být kritériem pro určování relativního stáří písma psaného železitoduběnkovým inkoustem, protože nebere v úvahu povrchovou úpravu pergamenu.
Srovnávacím průzkumem se dále zjistilo, že písmo RK nemohlo být původně černé jako jiná inkoustová písma, nýbrž bylo od prvopočátku rezavé. Toto mikroskopické zjištění bylo potvrzeno rozborem chemickým, který ukázal, že bylo při přípravě psací látky RK použito železité sloučeniny rozpustné ve vodě, a že tedy bylo psáno roztokem železité sloučeniny a nikoli suspenzí tanátu železa (inkoustem).
Rozpustná železitá sloučenina jako rezavá psací látka není psací látkou ze středověku známou. Mikroskopicky lze srovnávat pouze psací látku přípisků z r.1736 v musejním Passionálu, sign. III D 45, tyto přípisky však jsou novověké a jsou psány inkoustem, kdežto RK nikoli.
Fakta, zjištěná při mikroskopickém zkoumání proužků, zejména nedopsané "B", dokazují, že proužky existovaly v nynější podobě již při psaní textu RK.
