RK: Uvod

Úvod

Dne 16.září 1817 nalezl Václav Hanka ve věžní klenuté komoře děkanského kostela ve Dvoře Králové nad Labem sedm pergamenových dvojlistů (resp.šest dvojlistů a dva listy jednotlivé), snad zbytků starého kodexu, které obsahovaly epické, lyrické a lyrickoepické údajně staročeské básně. Vznik rukopisu jako hmotné památky byl kladen do 14.století. Básně líčily slávu českého lidu, jeho vítězství nad nepřáteli a dokládaly svým slovním bohatstvím vysokou kulturní úroveň našich předků.

Podle místa nálezu byly pergamenové listy nazvány "Královédvorským rukopisem" a postupně se staly důležitým činitelem v obrozeneckém hnutí, které se o ně opíralo a z nich čerpalo podněty. Rukopis královedvorský - zkratka RK - dal podnět mnohým předním umělcům k vytvoření významných děl české kultury, jmenujme Bedřicha Smetanu, Antonína Dvořáka, Zdeňka Fibicha, Josefa Mánesa, Mikoláše Alše, Josefa V. Myslbeka, Jana Nerudu, Jaroslava Vrchlického, Julia Zeyera a další.
Postupně však sílily hlasy, které o pravosti RK pochybovaly. Zvláště ve druhé polovině 19.století docházelo k četným střetnutím, která vyvrcholila v diskusi, vyvolané časopisem Athenaeum v roce 1886. Tehdy vědci, shromáždění kolem profesora T. G. Masaryka, dokazovali, že RK i RZ (tj. Rukopis zelenohorský) jsou - i když snad dobře míněnými - falzy. Většina odborných disciplín došla posléze k závěru, že běží o podvrh, pouze chemie vydala soud, v němž se pravilo, že se RK chová jako ostatní pravé památky ze středověku.
Tento chemický závěr zůstával nevysvětlen. Proto v roce 1966 požádal dr. Miloslav Ivanov, který o RK psal knihu, přední činitele české kultury, aby svolili k novým chemickým zkouškám. V květnu 1967 vydal ministr kultury souhlas a na návrh dr. Ivanova požádal ministra vnitra, aby se zkoumání ujal Kriminalistický ústav VB, jenž by svu objektivitou i technickým vybavením byl zárukou úspěšného průběhu zkoušek. Ministr vnitra souhlasil a pověřil KÚVB, aby se ujal nového zkoumání.
Kromě originálu RK byly při zkoumání k dispozici:

a) fotografie RK J. Rokosa z r.1861, obsažené ve Vrťákově fotografickém vydání RK (Praha 1862); tyto fotografie mají pro zkoumání velikou cenu, neboť zachycují věrně stav RK před chemickými zkouškami prof. V. Šafaříka a prof. A. Bělohoubka z r.1886 a před pracemi muzejní komise rasurové v r. 1880; dále fotografie J. Husníka z r.1886, zejména fotografie tzv. proužků, fotografie (negativy) prof. V. Vojtěcha z konce třicátých let tohoto století a nové fotografie, pořízené v průběhu zkoumání;
b) literatura o dosavadních výzkumech, zejména Zpráva o chemickém a drobnohledném ohledání některých rukopisů musejních (V. Šafařík a A. Bělohoubek, Praha 1887) jakožto dílo základní;
c) srovnávací materiály ze sbírek Národního muzea, zejména různé zlomky starých pergamenů popsaných i nepopsaných ze souborné signatury 1J1, tzv. Gebauerovy zlomky z roku 1886, sign. 1Cb2, zlomky rukopisů nalezené ve věži děkanského kostela ve Dvoře Králové nad Labem a uložené pod toutéž signaturou, desky z vazby RK z 19.stol. s pergamenovými mezilisty a pergamenové listiny z období od počátku 16.stol. do 19.stol. ze soukromé sbírky J. Šonky.