str. I

 
   Však  ot  svej  čeledi  vojevod(í),
   mužie  pašú,  ženy  ruby  strojá;
   i umre-li  glava  čeledina,
   děti  všě  tu  zbožím  v  jedno  vladú
   vladyku  si  z  roda  vyberúce,
   ký  plezně - dle  v  sněmy  slavny  chodí,
   chodí  s  kmetmi,  s  lechy  vladykami.
   Vstachu,  kmeté,  leši  i  vladyky,
   pochválichu  p(ra)vdu  po  zákonu.
   Aj  Vletavo,  ce   mútísi   vodu,
   ce  mútísi  vodu  striebropěnú ?
   Za  tě  lutá  rozvlajáše  búria,
   sesypavši  tuču  šira  neba,
   oplákauši  glavy  gor  zelených,
   vyplákavši  zlatopiescú  glínu ?
   Kak

str. II

   
      o  bych  jáz  vody  nemútila,
   kegdy  sě  vadíta  rodná  bratry,
   rodná  bratry  o  dědiny  otně.
   Vadíta  sě  kruto  mezu  sobú,
   lutý  Chrudoš  na  Otavě  krivě,
   na  Otavě  krivě,  zlatonosně;
   St(i)aglav  chraber  na  Radbuzě  chladně;
   oba  bratry,  oba  Klenovica,
   roda  stara  Tetvy  Popelova,
   jenže  p(ri)de  s  pleky  Čechovými
   v  sieže  žírné  vlasti  p(rě)s  tri  rěki.
   P(ri)letieše  družná  vlastovica,
   p(ri)letieše  ot  Otavy  krivy,
   sěde  na  okence  rozložito

str. III

   
   v  Lubušině  otně  zlatě  siedle, 
   Siedle  otně,  světě  Vyšegradě,
   běduje  i  naríkaje  mutno.
     Kdy se  slyše  jejú  rodná  sestra,
   rodná  sestra  v  Lubušině  dvorě,
   sprosi  kněžnu  utr  Vyšegradě
   na  pop(ra)vu  ustaviti  p(ra)vdu
   i  pognati  bratry  jeja  oba,
   i  súditi  (j)ima  po  zákonu.
     Káže  kněžna  vyp(ra)viti  posly:
   po  Zutoslav  ot  Lubicě  bielé,
   ideže  sú  dúbraviny  (j)uné;
   po  Lutobor  s  dobroslavska  chlemca,
   ideže  Orlicu  Labe  pie;
   po  Ratibor  ot  gor  Krekonoší,
   ideže  Tr

str. IV

   
                 ut  pogubi  saň  lutú;
   po  Radovan  ot  Kamena  mosta,
   po  Jarožír  ot  bred  vlětorěčných,
   po  Strězibor  ot  Sázavy  ladny,
   po  Samorod  se  Mžě  striebronosné,
   po  všě  kmety,  lechy  i  vladyky,
   i  po  Chrudoš  i  po  St(i)aglav,  bratry
   rozvaděma  o  dediny  otně.
      Kda  sě  sněchu  leši  i  vladyky
   u  Vyšegradě -------
   Prokní  stúpi  rozenia  dle  svégo.
   Stúpi  kněžna  v  bielestvúci  rízě,
   stúpí  na  stól  oteň  v  slavně  sněmě.
      Dvě  věglasně  děvě ...
   vyučeně  věščbám  vit(ě)zovým; 

str. V

   
   u  jednej  sú  desky  pravdodatné,
   u  vtorej  Meč  krivdy  kárajúcí,
   protiv  (j)ima  plamen  pravdozvěsten,
   i  pod  nima  svatocúdná  voda.
      Počě  kněžna  s  otňa  zlata  stola:
   " Mo(j)i  kmeté,  leši  i  vladyky,
   se,  bratroma  rozrěšite  pravdu,
   jaže  vadíta  sě  o  dědiny,
   o  dědiny  otně  mezu  sobú.
   Po  zákonu  věkožizných  bogóv:
   budeta  (j)im  oba  v  jedno  vlásti,
   či  sě  rozdělíta  rovnú  měrú ?
   Mo(j)i  kmeté,  leši  i  vladyky,
   rozrěšite  moje  výpovědi;
   budetě-li  u  vás  po  rozumu.
   Nebudetě-l

str. VI

   
                   u  vás  po rozumu,
   ustavite  (j)ima  nový  nález,
   ký  by  směril  rozvaděná  bratry. "
      Klaněchu  sě  leši  i  vladyky
   i  pošěchu  ticho  govoriti,
   govoriti  tiho  mezu  sobú,
   i  chváliti  výpovědi  jejé.
      Vsta  Lutobor  s  dobroslavska  chlemca,
   je  sě  tako  slovo  govoriti:
   " Slavná  kněžno  s otňa  zlata  stola,
   výpovědi  tvoje  rozmysléchom.
   Seber  glasy  po  národu  svému. "
   I  sebrastě  glasy  děvě  súdně, 
   sbierastě  ee  u  osudie  svaté,
   i  dastě  ie  lechóm  provolati.
      Vsta  Radovan  ot  Kamena  mosta,
   je  sě

str. VII

   
            glasy  číslem  p(rě)glédati,
   i  viecinu  p(ro)volati  v  národ,
   v  národ  k  roz(s)úzeniu  na  sněm  sboren:
   " Oba  rodna  bratry  Klenovica,
   roda  stara  Tetvy  Popelova,
   jenže  pride  z  pleky  s  Čechovými
   v  sieže  žírné  vlasti  p(rě)s  tri  rěki,
   směrita  se  tako  o  dědiny:
   budeta  (j)im  oba  v  jedno  vlásti ! "
      Vstanu  Chrudoš  ot  Otavy  krivy,
   žleč  sě  jemu  rozli  po  utrobě,
   tr(i)asechu  sě  lutostiu  vši  údy,
   máchu  rukú,  zarve  jarým  turem:
   " Gorě  ptencem,  k  nim  sě  zmija   vnorí,
   gorě  mužem,  (j)imže  žena  vlade !
   Mužu  vlásti  mužem

str. VIII

   
                                zapodobno,
   prevěncu  dědinu  dáti  p(ra)vda ! "
       Vsta  Lubuša  s  otňa  zlata  stola,
   vecě:  "Kmeté,  leši  i  vladyky,
   slyšěste  zde  poganěnie  moje !
   Suďte  sami  po  zákonu  p(ra)vdu.
   U  nebudu  vám  súditi  svády.
   Volte  muža  mezu  sobú  rovna,
   ký  by  vládl  vám  (zde)  po  železu ...
   dievčie  ruka  na  vy  k  vládě  slaba. "
       Vsta  Ratibor  ot  gor  Krekonoší,
   je  sě  tako  slovo  govoriti:
   "Nechvalno  nám  u  němciech  iscati  p(ra)vdu;
   u  nás  p(ra)vda  po  zákonu  svatu,
   juže  prinesechu  otci  naši
   v  sieže .......