Restaurátorovo zjištění
Doc. J Josefík v prvé řadě opakoval mikroskopická zkoumání, která byla
provedena už v květnu a která určila, že pořadí barev je toto:
- vrchní vrstva (nejmladší) .....rumělka
- střední vrstva .................... minium
- spodní vrstva (nejstarší) .... bezbarvý lak
Na některých místech nebylo totiž všem členům, kteří se prověřování
zúčastnili, zcela jasné, v jakém pořadí byly barvy na pergamen naneseny.
Při mikroskopickém zkoumání červených iniciál a majuskulí byl potvrzen
fakt, že se v nich vyskytuje dvojí červená barva, a to minium a rumělka.
Obě tyto barvy byly ve středověku běžné. Miniové tahy vykazují ve svých
pastózních partiích charakteristickou bílkovou krakeláž, která je
nespornou známkou stáří. Naproti tomu rumělkové tahy jsou beze stop krakeláže.
Zjištění charakteristické bílkové krakeláže je v souladu se zjištěním chemickým,
podle kterého pojidlo minia obsahuje bílkovinu.
Krakeláž je název pro mikroskopické prasklinky, které vznikají v nanesené
barvě vysýcháním pojidla. Pro jednotlivé druhy pojidla jsou seskupení prasklin
charakteristická, takže podle jejich tvarů je možno celkem bezpečně usuzovat,
čím byla barva pojena. Vlhkost ovzduší způsobuje, že i podklad (pergamen)
pracuje (tj. zvětšuje se a smršťuje), takže při větší vlhkosti se krakely
rozestupují a při vysýchání naopak stahují. Při smršťování podkladu vznikají
charakteristické valy, tj. zdvižené okraje prasklin (krakel), které někdy
vedou i k šupinovitému odlupování barvy od podkladu.
Teprve tímto průzkumem Josefík vysvětlil vznik mikroskopické
krakeláže v miniové barevné vrstvě. To znamená, když se mohly v krajích
krakel vytvořit zdvižené valy, že jde o barvu, která byla zřejmě nanesena
před staletími. O mnoho později byla nanesena rumělka, která se však na
hladkém povrchu minia neudržela, byla brzo odřena a setřena. Udržela se
jen v krakelách. Další průzkum a pozorování pak bezpečně potvrdily, že
jde o dvě barevné vrstvy červené, že vespod je starší minum a navrchu mladší
rumělka.
Miniové a rumělkové tahy iniciál a majuskulí jsou nanášeny přes sebe
a často nebylo na první pohled jasné, v jakém pořadí byly na pergamen naneseny.
Dokonce se u některých písmen věc jevila tak, jako by existovala dvojí
rumělka a jako by pořadí nanášení bylo: nejprve rumělka, potom minium,
a nakonec opět rumělková retuš.
Tato místa vedla již Augustina Cordu v roce 1840 ke tvrzení, že rumělkové
tahy jsou starší než miniové, tj. že bylo minia použito k jakési restauraci
původních rumělkových písmen RZ (Palacký, Šafařík: Die ältesten Denkmäler
der böhm. Spr. 1840, str. 23). Corda však svými prostředky nemohl rozeznat
mikroskopickou krakeláž miniových tahů, a proto soudil, že je rumělka starší.
Vedlo ho k tomu to, že jsou rumělkové tahy miniovými jakoby přerušeny;
z toho soudil, že je rumělka ve spodní vrstvě a minum ve vrchní.
Moderní binokulární mikroskop však umožnil kromě zjištění krakeláže
i nález rumělky v krakelách miniových tahů a mikroskopické vrypy prokázaly,
že nejde o prosvítání spodní vrstvy rumělky rozestouplými krakelami minia,
nýbrž o zbytky rumělky, která se zachytila v krakelách při nanášení přes
minium. Bílkové pojidlo minia bylo pravděpodobně tvrzeno vápnem (tohoto
způsobu se ve středověku někdy používalo), a tím se vytvořil hladký a tvrdý
(byť mikroskopickými krakelami v důsledku stáří porušený) povrch, na kterém
se rumělka při nanášení nemohla zachytit jinde kromě v krakelách. Pokud
se na některých porušených miniových tazích zachytilo rumělky více, vznikl
tím třetí (smíšený) barevný tón, který vedl ke Cordovu omylu. Jeho zjištění
pořadí vrstev červené barvy je tedy nesprávné
Vedle vzájemného pořadí nanášení obou červených barev
zkoumal doc. Josefík znovu i poměr obou červených barev k zelenému písmu
RZ. Potvrdil dřívější zjištění Cordovo (tamtéž), že stínování prvních
písmen slov českého textu je provedeno rumělkou a že překrývá tahy písma.
Bylo tedy provedeno po napsání textu. Rumělka ve stínovaných tazích je
rovněž bez krakeláže a je stejného charakteru jako rumělkové tahy v červených
písmenech. Lze důvodně mít za to, že stínování prvních písmen textu a rumělková
vrstva červených písmen jsou téhož původu a tedy současné.
Zbývalo ještě, aby doc. Josefík ověřil vzájemný poměr
mezi miniem a zeleným písmem, což zkoumal D. Srnec se svými spolupracovníky
již v květnu. Pozorování pod mikroskopem ukázalo, že v místech, kde se
tahy zeleného písma kříží s tahy miniovými, je situace obdobná jako tam,
kde se kříží minium s rumělkou. V krakelách minia byly zjištěny zbytky
zelené barvy a povrch miniového tahu se jeví méně jasným tónem než v místech,
kde se minium se zelenou nekříží. Lze to vysvětlit pouze tím, že je zelená
barva písma silně lazurní, a tedy na tvrdém a lesklém povrchu miniového
tahu špatně ulpívala. V některých pochybných místech bylo pořadí nanášení
ověřeno mikroskopickým vrypem a zjištěno, že pod miniem je v místech křížení
se zelenou čistý pergamen. Pokud v některých místech jevil povrch pergamenu
zelenavé zbarvení, šlo o jasně zelený tón průsaku písma z druhé strany,
který je zřetelně odlišný od lazurního, špinavě zeleného povrchu písma
na líci.
Přes toto zjištěné pořadí však zůstalo při přímém pozorování
v normálním světle jedno místo, kde se sled barev mohl jevit jinak: na
pergamenu zelená barva písma a přes ni obě červené. Jde o stránku šestou
textu RZ, ř. 2 ve slovech "nalez Ki bi smeril",
kde písmeno "z" slova "nalez" zachází pod červené písmeno
K slova "Ki". V krajním případě by bylo možno použít řezu, ale
problém nakonec vyřešilo ultrafialové osvětlení a zkoumání luminiscence
pod mikroskopem. Sled barev je zde tento: minium na pergamenu, přes ně
zasahuje zelená barva písmene "z" a to je opět kryto rumělkou.
Oba červené tahy se tvarově v daném místě téměř kryjí, takže opticky nebylo
možno zjistit v normálním světle, zda je zelená pod oběma červenými, či
jen pod jednou z nich. Efekt zhášení luminiscence zřetelně ukázal, že zelená
kryje minium a sama je kryta rumělkou. tedy i toto místo zapadlo do zjištěného
pravidla. Totéž ukázalo zjištění rozdílu luminiscence u písmene C (viz
č. 71), kde je situace zřetelně tatáž, jak patrno z fotografie v ultrafialovém
světle.
Doc. J. Josefík za spolupráce dr. J. Šonky prověřil i
dosavadní Srncovo a Sittovo zjištění, že se v textových sloupcích RZ nacházejí
rezavě hnědé skvrny, které jeví jistý řád, jako by šlo o nepatrné zbytky
odstraněného písma, což jako první potvrdil univ. prof. dr. Z. Fiala.
Také doc. J. Josefík došel k podobnému závěru.
Už univ. prof. dr. V. Vojtěch si kdysi všiml nějakých náznaků odstraněného
písma, ale v jeho případě šlo o něco jiného, protože zbytky předpokládané
Vojtěchem byly mimo sloupce textu RZ, kdežto námi zjištěné uspořádání původního
textu se s textovými sloupci RZ téměř kryje.