V letech 1886-87 se rozpoutal v české zemi vášnivý boj o pravost Rukopisů královédvorského a zelenohorského (RKZ) i dalších písemných památek, které byly objeveny v letech 1816-21. Údajně pocházely z 10. až 14. století a měly být důkazem vysoké kultury starých Čechů. T.G.Masaryk, stojící v čele skupiny, které šlo o pravdivé poznání minulosti, tehdy prohlásil: "Nepochopuji, jak někdo tvrditi může, že čest národa vyžaduje obhájení Rukopisů ! Čest národa vyžaduje obhájení, respektive poznání pravdy, nic více - a větší je mravnost a zmužilost uznávající omyl, než obhajování omylů, jež třeba celý národ sdílí''. Spor o pravost nebyl v roce 1887 ukončen - vědecké disciplíny (historie, jazykověda, paleografie, estetika) prohlašovaly památky za podvržené, chemie naproti tomu za pravé, středověké. Proto M. Ivanov v roce 1967 inicioval nové zkoušky, neboť vědecký a technologický pokrok byl od konce minulého století značný. Zkoušky probíhaly po několik let v Kriminalistickém ústavu, kde měli vynikající technická zařízení, a byly ukončeny v roce 1971. Tehdy však už za změněné společenské situace "Protokoly o zkoumání rukopisů'' - naprosto přesvědčivě řešící otázku technologie výroby falz - nesměly být z politických důvodů zveřejněny. Teprve v roce 1990 byly ministerstvem vnitra odtajněny, takže mohly být zpřístupněny veřejnosti a posléze na jaře 1994 vydány tiskem ve Sborníku Národního muzea v Praze (Řada C - Literární historie, Sv. XXXVI, 1991, č. 1-4). Protože však Národní muzeum bylo ve finanční tísni, mohly být tyto "Protokoly o zkoumání RKZ'' vydány jen v prosté a neúplné podobě. Z několika stovek unikátních fotografií, grafů, nákresů a rekonstrukcí, dokumentující technický průběh i výsledky zkoušek, bylo vybráno několik desítek kusů, a to pouze černobílých. Předkládané hypertextové zpracování poprvé umožňuje široké veřejnosti studovat Protokoly v jejich plné šíři a hloubce.