Chemické zkoušky RZ

S použitím mikroskopu byla podrobně prohlédnuta všechna místa, kde byly dříve provedeny chemické zkoušky. Pozornost byla zaměřena na stranu pátou, druhý řádek shora, prvé písmeno "n" a třetí řádek, páté písmeno "c". Ze vzhledu těchto písmen a okolí tahu písmen vyplývá, že na tato místa bylo působeno roztokem žluté krevní soli. Písmeno "n" je zbarveno červenohnědě reakcí žluté krevní soli s měďnatou sloučeninou (vznik komplexního kyanoželeznatanou měďnatého) a je nepravidelně lemováno berlínskou modří, vzniklou reakcí žluté krevní soli se železitou sloučeninou. U písmene "c" vznikla účinkem žluté krevní soli pouze berlínská modř, ale reakce s měďnatou solí neproběhla. Po tomto zjištění se přikročilo k vlastním chemickým zkouškám.

Aby nedošlo k poškození RZ chemickými reagenciemi, rozhodli jsme se pro provedení chemických reakcí na otisku písma RZ na želatinovaném fotografickém papíru zvlhčeném roztokem 5 % kyseliny chlorovodíkové. Takto preparovaný želatinovaný papír jsme přitiskli na osmé stránce na poslední řádek po dobu jedné minuty. Otisk pak byl ponořen do roztoku žluté krevní soli připraveného podle předpisu (kyanoželeznatan draselný - tzv. žlutá krevní sůl, čistoty p.a., nasycený roztok zředěn před použitím destilovanou vodou v poměru 1:3) uvedeného v protokole o ověření Bělohoubkových oživovacích zkoušek. Při vzniklé reakci zůstaly otisknuté tahy písma bezbarvé s nepravidelným modrým lemováním. Otisk písma, které prosakovalo z druhé strany pergamenu (ze stránky sedmé), se zbarvil červenohnědě. Jde tedy o jev podobný jako u písmene "c" v třetí řádce na páté stránce.

Obdobně se na otisku chovalo linkování pergamenu: linky z otiskované stránky (osmé) se zbarvily modře s malými bezbarvými ostrůvky uprostřed tahu linky, zatímco linky prosáklé z protější (sedmé) stránky pergamenu se zbarvily hnědočerveně.

Na několika místech byly opatrně sňaty mikroskopické částečky špinavě zelené krusty. Při pokusu o rozpuštění těchto částeček v destilované vodě nezměnily částečky tvar. Pod mikroskopem však bylo patrno, že olivově zelená barva částeček se ve vodě mění na hnědožlutou. Po přidání kapičky roztoku žluté krevní soli se částečky krusty zbarvily modře (reakcí žluté krevní soli se železitou sloučeninou) a kapalná fáze (tj. vodný výluh z částeček) poskytla zřetelnou reakci na měď - vzniklo červenohnědé zbarvení.

Část původního výluhu z částeček krusty byla před reakcí s roztokem žluté krevní soli oddělena a byla zkoušena na přítomnost síranových iontů s použitím roztoku chloridu barnatého. Po křikápnutí kapičky roztoku chloridu barnatého vznikla bílá sraženina síranu barnatého, nerozpustná ve zředěné kyselině dusičné. Tyto reakce jsou důkazem přítomnosti síranu měďnatého - modré skalice.

• 1. Zelené písmo RZ není napsáno železitoduběnkovým inkoustem s přísadou modré skalice, ale má charakter barvy, v níž je modrá skalice hlavní složkou. Tomu nasvědčuje i skutečnost, že při otiskování písma na želatinovaný papír přešly do želatiny pouze sloučeniny železa a mědi nacházející se v pergamenu v bezprostředním okolí vlastního tahu písma. To znamená, že pojidlo (zahušťovadlo) v psacím prostředku není již vodou rozpustné (vodou se nesmáčí), takže zřejmě nejde o klovatinu, ale spíše o pojidlo bílkovinného charakteru. Tomu nasvědčuje i dodatečně provedená zkouška s částečkou odbarvené krusty s koncentrovanou kyselinou dusičnou, při které došlo ke žlutému zbarvení částečky.
• 2. Názor, že modrá skalice byla v psacím prostředku, jímž je RZ napsán, toliko jako přísada, lze považovat za neopodstatněný, protože ve hmotě krusty byly nalezeny nerozpuštěné krystalky síranu měďnatého, což svědčí o tom, že písmo bylo psáno nasyceným roztokem této měďnaté soli.
• 3. Modré lemování tahu písma po reakci s roztokem žluté krevní soli je důkazem pro to, že železo bylo v psacím prostředku ve formě rozpustné soli a nikoli ve formě nerozpustného tanátu, který by také musel být nalezen v zachovaných zbytcích krusty jako černá sloučenina.

Nemůžeme zatím vysvětlit, proč na lícní straně pergamenu reaguje bezprostřední okolí tahu písma pouze na železo, zatímco na rubové straně, v místě, kde je stejné písmeno prosáklé na rub pergamenu, reaguje tento prosáklý tah písma pouze na měď. V úvahu přicházejí tato vysvětlení:

• a) Písmo RZ bylo napsáno nejprve roztokem měďnaté soli, která difundovala do pergamenu, a pak obtaženo roztokem železité soli s bílkovinným pojidlem. Proti této verzi však svědčí nález obou složek v krustě. Nelze však jednoznačně vyloučit možnost difuze měďnaté složky do krusty.
• b) Měďnatá složka psacího prostředku zůstala trvale z rozpustné formě a mohla difundovat pergamenem. Železitá složka je na vzuchu nestálá a mění se na hydroxid železitý, který je nerozpustný. Přeměna rozpustné železité soli na nerozpustný hydroxid železitý může být urychlena ještě zvýšenou alkalitou pergamenu, způsobenou vápenatými sloučeninami v něm obsaženými. Tím by bylo možno vysvětlit, proč železitá složka neproniká do hloubky pergamenu, ale je pouze v povrchové vrstvě pergamenu, v bezprostředním okolí tahu písma. Rozdělení jednotlivých složek psacího prostředku bylo proto dodatečně ověřeno na příčném řezu pergamenem. K tomu účelu byl na šesté stránce, uprostřed čtvrté řádky, kde se nachází půlkruhový otvor, vyříznut proužek pergamenu o šířce cca 0,2 mm a to z přímkové strany otvoru. Vyříznutý proužek byl na příčném řezu ovlhčen roztokem žluté krevní soli, přičemž se pergamen vybarvil po celé tloušťce hnědočerveně a pouze v okrajových vrstvách, tj. při povrchu pergamenu vznikly tenké proužky berlínské modři, svědčící o tom, že železitá sůl pronikla jen do povrchových vrstev pergamenu.
• c) Zkoumaný rukopis je palimpsest. Původní, odstraněné písmo bylo napsáno železitoduběnkovým inkoustem a nynější text je napsán rozpustnou měďnatou solí, která v době, kdy pojidlo bílkovinného původu nebylo ještě zcela nerozpustné, difundovala do celé vrstvy pergamenu, zatímco sůl železa pronikla jen do povrchových vrstev pergamenu.