Zkoumání rukopisu Milostná píseň krále Václava, na jehož rubu je báseň Jelen

Rukopis tzv. Milostné písně krále Václava nalezl údajně skriptor Univerzitní knihovny J.W.Zimmermann ve staré vazbě jakési knihy někdy na začátku roku 1819. Na rubu pergamenu, obsahujícího milostnou báseň, je opis básně Jelen z RK. Ve sporech o pravost RK hrál tento pergamen důležitou roli, protože opis básně Jelen, jako jediný ohlas básní RK, byl považován i za starší záznam této básně, nežli je text v RK. Zkoumání uvedeného rukopisu bylo provedeno dne 11.dubna 1968 Jindřichem Sittou a Dobroslavem Srncem, za přítomnosti dr.Tichého, dr.Ivanova a dr.Šonky.

1. Zkoumání strany s rukopisem básně "Jelen":

Celý rukopis byl nejprve podroben důkladné prohlídce stereomikroskopem při různých zvětšeních. Text básně je psán černým psacím prostředkem zachovaným na pergamenu jako nánosy krusty, které se při jemném dotyku špičkou jehly oddrolují. Několik oddrolených mikročástic bylo uchováno pro další identifikační analýzu. Na celé ploše rukopisu je patrna vrstva klihu. Vrstva klihu je v některých místech tak tlustá, že z části překrývá i krustu černých tahů písma. Pod černým písmem jsou patrny tahy jiného textu, jehož tahy místy nekorespondují s tahy textu básně "Jelen".

Chemické zkoušky byly prováděny metodou mikroreakcí sledovaných mikroskopem. Na 1.řádku v 1.slově byla písmena "se" smočena kapičkou roztoku žluté krevní soli okyseleného zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Černá krusta textu nijak nereaguje. Hnědé původní písmo nacházející se pod krustou okamžitě zmodralo. To znamená, že hnědé spodní písmo je železitý inkoust, zatímco černá krusta je suspenze neobsahující železo. Místo reakce bylo pak mnohonásobně vymyto kapkami destilované vody, které byly odsávány filtračním papírem.

2. Zkoumání strany s rukopisem MpkV:

Celá stránka byla podrobně mikroskopicky vyšetřena a výsledek byl shodný s výsledkem prohlídky stránky s básní "Jelen". Z okrajového textu bylo jehlou oddroleno opět několik mikročástic černé krusty pro identifikační reakce. Ve 3. řádce byla písmena "tu" ve slově "sirdečenstuiem" podrobena stejné chemické reakci s roztokem žluté krevní soli okyseleným zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Dosáhlo se naprosto shodného výsledku. Reagencie byly pak z pergamenu mnohonásobně vymyty.

3. Zkoumání hmoty černého písma (krusty) v textu básně "Jelen" a MpkV:

Všechny reakce byly vzhledem k nepatrnému množství materiálu sledovány mikroskopicky. Černá hmota není rozpustná ve vodě a to ani po delší době. Ani po delším působení koncentrovanými kyselinami chlorovodíkovou a dusičnou nenastala žádná reakce a žádná změna. Vzhledem k tomu, že hmota nereaguje s roztokem žluté krevní soli (jak bylo výše uvedeno), je možno hmotu považovat za suspenzi uhlíku - v daném případě nejpravděpodobněji sazí - s pojivem.

Závěr:

Text básní "Jelen" a "Milostná píseň krále Václava" je psán na pergamenu, který byl před naším zkoumáním podroben dosti nešetrným chemickým zkouškám. Námi provedenými chemickými mikroskopickými zkouškami bylo zjištěno:

a) text obou básní není psán železitoduběnkovým inkoustem, ale suspenzí pozůstávájící nejpravděpodobněji ze sazí a pojiva,

b) pod textem obou básní se nachází text, jehož tahy místy nekorespondují s tahy písma textu obou básní. Bylo prokázáno, že tento spodní text (starší, původní) byl psán železitoduběnkovým inkoustem.

Zkoumání původního textu nacházejícího se pod textem Milostné písně krále Václava a pod textem básně "Jelen".

Zkoumání uvedeného rukopisu bylo provedeno dne 22.dubna 1968 Jindřichem Sittou a Dobroslavem Srncem, za přítomnosti dr.Ivanova a dr.Šonky.

Protože texty MpkV a básně Jelen jsou psány suspenzí sazí a pojiva, která byla ve vodě nerozpustná, zatímco původní text pod oběma básněmi je prokazatelně psán železitoduběnkovým inkoustem, jeví se možnost docílit negativních (zrcadlově obrácených) otisků původního textu pomocí elektrografické metody. Za účelem přezkoušení této metody byly použity ústřižky pergamenu popsané ve 14.století železitoduběnkovým inkoustem. Text na tomto pergamenu byl

K elektrografování byl použit dokonale vypraný fotografický papír smočený po dobu 30´ v 5% roztoku kyseliny chlorovodíkové. Kousky pergamenu s písmem přetaženým tuší byly pak zvlhčeny destilovanou vodou a přiloženy na želatinovou stranu fotografického papíru. Zbytek pole se za účelem izolace překryl fólií z polyetylénu. Po elektrografii bylo na želatinovanou stranu papíru působeno roztokem žluté krevní soli, přičemž se objevily nezřetelné otisky původního písma. Podrobnou prohlídkou se zjistilo, že pergamenem proráží i písmo z druhé strany pergamenu, takže touto metodou nelze dojít k uspokojivým výsledkům, ani po zkrácení doby elektrografie, jak bylo i pokusně prokázáno.

Proto se pokusně přikročilo k pouhým otiskům v lisu, bez použití elektrografie. K pokusu byly použity kousky pergamenu s textem, přičemž text byl stejně jako výše překryt tahy tuší. Ústřižky pergamenu se po smočení v 25% etylalkoholu přiložily na želatinovou vrstvu fotografického papíru tahy písma překrytého tuší. Obé bylo vloženo mezi vrstvy filtračních papírů na 1´ do lisu. Po vynětí z lisu byla želatinová vrstva detekována roztokem žluté krevní soli, přičemž se objevily kvalitní stranově převrácené otisky, aniž by vrstva tuše byla jakkoli narušena, kupř. přilepením na želatinovou vrstvu fotografického papíru. Vzhledem k úspěšnému výsledku této zkoušky se provedla ještě zkouška přímo na zkoumaném rukopisu. Nejprve byl proveden pokus s okrajovým textem u básně "Jelen", a to tak, že se pořídil otisk 15 začátků řádků na pravém okraji pergamenu. Zkoušené řádky byly ovlhčeny 25% roztokem etylalkoholu. Výsledek byl uspokojivý. Nebylo zjištěno, že by došlo k poškození pergamenu nebo písma. Další zkouška se provedla za stejných podmínek na zlomku poslední řádky na téže straně, přičemž výsledek byl rovněž uspokojivý.

Vzhledem k úspěšným zkouškám a vzhledem k tomu, že nevznikly na rukopisu žádné stopy, přikročilo se k otištění obou stran rukopisu, tj. jak MpkV, tak básně Jelen. Celý rukopis byl ovlhčen 25% roztokem alkoholu a otištěn v lisu po dobu 1´na želatinovou stranu dobře vypraného fotografického papíru, který byl po vyprání usušen a před zkouškou po dobu 30´ máčen v 5% roztoku kyseliny chlorovodíkové. Po otištění obou stran byly želatinové vrstvy detekovány roztokem žluté krevní soli a ihned se zobrazily otisky původních (spodních) textů a to ze všech míst, které nebyly v dřívějších dobách podrobeny chemickým zkouškám. Získané otisky byly pak vysušeny ve fotografické leštičce.

Je zřejmé, že na otiscích je zrcadlově obrácený text jiného znění než je MpkV a báseň Jelen. Je proto zapotřebí, aby další zkoumání otisků - případně jejich fotografií - provedli paleografové.

Pro srovnání je k tomuto protokolu kromě fotografií otisků (zrcadlově obrácených) připojen pokus o přepis těch písmen, která se dala z otisku více či méně bezpečně rozluštit. Pozoruhodné při tom je, že pod dnešními českými texty jsou původní texty latinské, tedy texty zcela jiné, na okrajových začátcích či koncích řádků odstřiženého textu však byla psací látkou českého textu jen obtažena písmena původního latinského textu. Původní latinský text, pokud se dalo odhadnout, má obsah právnický.

V Praze 11. a 22. dubna 1968.