Ekvivalence prostoročasových diagramů
Poznamenejme ještě pár slov o věrnosti našich prostoročasových diagramů.
Zdálo by se, že diagramy, které jsme používali, prefereují modré pozorovatele. Ti jsou v nich znázorněni svislicemi a jejich současnost vodorovnými čárami. Zelení pozorovatelé jsou oproti tomu znázorněni skloněnými čárami a zdá se nám, že úhel mezi jejich časovou a prostorovou osou není pravý.
To je však jen zdání. Můžeme se postavit do pozice zelených pozorovatelů a nakreslit diagram, ve kterém jsou zelení znázorněni svislicemi a jejich současnost vodorovnými čárami. Naopak světočáry modrých pozorovatelů budou skloněné.
Oba tyto diagramy jsou rovnocenné. Vystihují však prostoročas z `různých úhlů pohledu'. Skutečný prostoročas není euklidovský prostor (jak uvidíme dále, je popsán Minkowského geometrií) a proto ho nelze nakreslit na papír řídící se euklidovskou geometrií zcela věrně.
Jsme v podobné situaci, jako když chceme znázornit kulatou zeměkouli na plochý papír – musíme používat různé mapy, které vystihují některé oblasti zeměkoule poměrně přesně, jinde jsou však deformované a zavádějící. A vždy si vybereme takovou mapu, která se nám nejvíce hodí.
Podobně při znázorňování prostoročasu si můžeme vybrat mezi různými mapami-diagramami přispůsobenými různým situací. Jeden diagram vystihuje lépe modré pozorovatele a deformuje zelené, jiný naopak.