Tuhý systém inerciálních pozorovatelů
Dalším netriviálním experimentálním faktem týkajícím se vlastností prostoročasu je existence tuhého systému inerciálních pozorovatelů.
Tuhý systém pozorovatelů je systém pozorovatelů, jejichž vzájemné vzdálenosti se nemění. Pozorovatelé se tak např. mohou držet za ruce (či být spojeni nějakou tuhou konstrukcí) a během časového vývoje na jejich ruce (na onu konstrukci) nepůsobí žádná síla.
Pozorovatelé tvoří inerciální systém, pokud se jedná o volné pozorovatele, o pozorovatele, na které nepůsobí vnější síla.
Prostoročas si budeme znázorňovat prostoročasovými diagramy, ve kterých vertikálně vynášíme čas a horizontálně prostor. Pozorovatel je v takovém diagramu znázorněn křivkou reprezentující jeho historii (souhrn všech událostí jeho života) nazývanou světočára pozorovatele. Tuhý systém inerciálních pozorovatelů pak bude v prostoročasovém diagramu reprezentován navzájem rovnoběžnými přímkami.