- časový úsek (interval) a způsob jeho měření 27, 53, 56
- délka a způsob jejího měření 27, 53, 54, 56
- Einstein, Albert 27, 28
- Galileovy transformace 27, 28, 47
- geometrická (rotační) interpretace žížalího světa 22, 26, 27
- inerciální soustava 27, 28, 32, 42, 47, 49, 50, 52, 53, 54, 55, 56, 57
- klasické žížalí vzorce (transformace) 13, 14, 16, 26, 27
- klasický žížalí svět 1, 2, 13, 26, 27
- newtonovská (nerelativistická) fyzika 27, 35, 36, 47
- relativistická fyzika 27, 29
- skládání rychlostí 27, 28, 55, 56
- speciální teorie relativity 27, 29, 33, 56, 57, 58
- žížalí vzorce (transformace), klasické 13, 14, 16, 26, 27
Vztahy nerelativistické fyziky
Vědeckou revolucí v žížalím světě jsem se zabývali proto, abychom lépe pochopili podobnou revoluci, která proběhla ve fyzice na začátku dvacátého století. Jedná se o revoluci završenou Albertem Einsteinem zformulováním speciální teorie relativity. Ukážeme si, že vztah relativistické fyziky k nerelativistické je analogický vztahu rotačního a klasického popisu žížalího světa.
Začneme přehledem vzorečků klasické fyziky, které by měly být známe ze střední školy, či které se nám zdají zcela triviální. Jedná se o Galileovy transformace mezi dvěmi inerciálními soustavami, o pravidlo pro sčítání rychlostí, a o triviální konstatování, že čas a délka se měří ve všech inerciálních soustavách stejně.
Porovnáním s klasickými žížalími vzorci zjistíme, že tyto vztahy mají stejný tvar – nerelativistická fyzika v našem podobenství odpovídá klasickému popisu žížalího světa.