- geometrická (rotační) interpretace žížalího světa 22, 26, 27
- klasické žížalí vzorce (transformace) 13, 14, 16, 26, 27
- klasický žížalí svět 1, 2, 13, 26, 27
- konstanta c, v žížalím světě 18, 20, 21, 23, 26, 51
- rotační žížalí vzorce (transformace) 22, 24, 26, 55, 56
- šířka žížaly 7, 8, 13, 16, 23, 25, 26, 54, 56
- výška žížaly 5, 6, 13, 16, 18, 23, 25, 26, 53, 56
- zkrácení žížalí výšky 16, 23, 25, 26, 53
- zvětšení žížalí šířky 16, 25, 26, 54
- žížalák Albert 1, 19, 26, 52
- žížalí vzorce (transformace), klasické 13, 14, 16, 26, 27
- žížalí vzorce (transformace), rotační 22, 24, 26, 55, 56
Nové žížalí vzorce
Objevení ležících žížal tak vedlo k vytvoření nového popisu žížalího světa. Díky žížaláku Albertovi žížaly nyní již vědí, že nejsou navzájem skloněné, ale pootočené, a že transformační vztahy mezi různými souřadnicemi odpovídají transformaci otočených kartézských souřadnic.
Je jim též jasné, že závislost výšky a šířky na pozorovateli souvisí více s procesem měření než se skutečnou výškou a šířkou žížal. Žížala naměří proměnnou výšku jiné žížaly v závislosti na jejím otočení proto, protože ji měří vždy ve svém vertikálním směru. Obdobně se mění i horizontálně měřená šířka. Skutečnou výšku a šířku závisející pouze na vzrůstu měřené žížaly zjistíme, pokud ji proměříme v její soustavě, tj. pokud ona proměří sama sebe.
Srovnáním klasických žížalích transformací s rotačními žížalími transformacemi zjistíme, proč byly klasické transformace tak dlouho úspěšné. Jsou totiž aproximací rotačních transformací v limitě velkého c. Klasický žížalí popis světa se tak ani po Albertových objevech nestává chybným. Může se i nadále používat v situacích, kdy chyby vzniklé zanedbáním členů úměrných c-2 jsou zanedbatelné.