- Problém: Jak mluvit o čase v dobách před Aristotelem? (Ten jej uchopil jako míru pohybu, a to jak cyklického pohybu nebe, tak pohybů pozemských.) Jak mluvit o čase před 4. stoletím př.n.l.? Řešením je snad naivní realismus: Svět by tady byl i bez nás - i se strukturami, které my různě racionalizujeme jako časové.
- Čas všední a čas sváteční: Řecké kalendáře, archaická orientace v čase, vhodné dny, doby. Chronos a kairos. Běh Osudu a dění kosmické i lidské. Časové konstrukce mytologů (generace bohů, počátek).
- Čas u Anaximandra a Hérakleita: Symetrie proměn vznikání a zanikání, koloběh, cykly. Časnost každé přirozenosti (fysis) a nevyčerpatelnost celku. (Paradox celku). Protiklady se vydělují věčným pohybem. Aei, vždy ve významu plápolání ohně nebo plynutí řeky. Aión ve významu božské hry Osudu. Hórai, Doby (dcery osudové moci), které všechno přinášejí. Logos, určení, včetně určení řádu proměn kosmu. Cykly kosmu?
- Čas u pýthagorejců: Harmonie, provázanost proměn i napříč časem. Příklad: melodie, akustická harmonie.
- Čas u Parmenida a Zénóna Elejského: Skutečně je pouze bezčasé sebetotožné Jedno, které je vždy, věčně, aei. O něm je vědění. Přirozenost je vnitřně sporná, zdánlivá, o ní jsou možné pouze domněnky. Čas je zdání, ve kterém se z praktických důvodů taky nějak orientujeme. Předloha metafyzického vztahu věčnosti a času.
Vykládané texty jsou na http://fysis.cz v rubrice Předsokratici.
Ve všech živých organismech, včetně člověka, existují vnitřní hodiny řídící zhruba denní rytmy, jako je např. rytmus "spánek - bdění". V poslední době se ukázalo, že kromě centrálních hodin v mozku savců existuje ještě mnoho hodinek v periferních orgánech, jako jsou plíce, srdce, sval apod.
V přednášce bude ukázáno, jaká je molekulová podstata hodin, jak jsou seřizovány přesně na 24-hodinovou periodu a jak léčit poruchy celého časového systému člověka.
(Čas a priestor u Galilea, Descarta a Newtona)
- Galileovo chápanie pohybu ako geometrického toku po trajektórii.
- Priestor a čas ako parametre pohybu určované v procese merania.
- Descartovo chápanie pohybu ako dynamického prechodu od jedného stavu k inému.
- Priestor ako súcno: rozpriestranená vec. Ontológia času ako problém.
- Newtonovo chápanie pohybu ako dynamického toku.
- Absolútny čas a absolútny priestor ako formy opisu dynamického toku.
- Prepojenie operacionálnej, ontickej a formálnej matematizácie priestoru a času.
Texty k seminári (MS Word):
- Descartovská fyzika vo svetle Husserlovej fenomenológie
- Galileovská fyzika vo svetle Husserlovej fenomenológie
- Newtonovská fyzika vo svetle Husserlovej fenomenológie
Pozorování pohybu Slunce a dalších nebeských objektů bylo základním prostředkem měření času po celý středověk. Této metodě i praktickým potřebám odpovídaly také užívané systémy časomíry. K vlastnímu měření sloužily různé pozorovací přístroje. Pozornost věnujeme především astrolábu a způsobu jeho užití pro vlastní pozorování i pro výpočty, které umožňoval.
Aristotelovská fyzika bývá často zmiňována v úvodních pasážích fyzikálních učebnic a to zejména pro svou protikladnost k Galileiho a Newtonovu pohledu na setrvačnost a gravitaci. Je to fyzika "zdravého rozumu" tělesa se podle ní zastavují sama od sebe a rychlost jejich pádu závisí na hmotnosti. Dočteme se to však i v Aristotelově Fyzice? O čem vůbec tato kniha je, a co si z ní může odnést dnešní fyzik? Po stručném přehledu obsahu Fyziky ukážeme, že se v ní nacházejí i výroky, které bychom spíše čekali od Newtona či Galileiho.
Fenomenologický přístup k dané problematice je charakterizován snahou analyzovat původní zkušenostní danost prostoru. Ptáme se, na základě jakých zkušenostních aktivit lze o prostoru vůbec mluvit.
Rozlišíme dva možné pohledy: první z nich pojímá prostor jako něco předchůdně daného, hotového, druhý chápe prostor jako stále se konstituující. Zaměříme se zejména na druhý postoj, který bude předveden především prostřednictvím úvah a analýz Martina Heideggera a Jana Patočky.
Seznámíme se základními kameny Newtonova pohledu na čas a prostor: s pojmy `absolutní čas', `absolutní prostor' a `inerciální soustava'. Po té si položíme machovskou otázku "Co je podstatou inerciální struktury?" Jedná se o kinematickou apriorní strukturu či dynamický důsledek jiných zákonistí a speciálního rozložení hmoty okolo nás? Dynamickou odpověď si demonstrujeme na konkrétním modelu machovské mechaniky.
Literatura: Sir Isaac Newton: The Principia